Informace o vzniku Českého literárního centra není nevídaná a pro mnohé překvapivá, jak píše Petra Hůlová. Ministr Herman vznik Centra anoncoval v průběhu roku 2015 a především 2016 několikrát, a nyní se tedy slovo stalo skutkem.

Napadá-li autorka výrok náměstkyně Kalistové, že jde o jeden z největších úspěchů práce ministerstva v péči o českou literaturu, jako lživý, pak se mýlí. Od roku 2010, kdy se na ministerstvu kultury o Literárním centru uvažuje, se ho nepodařilo prosadit přes osobu ministra kultury. Teprve nyní, kdy se ministr Herman rozhodl udělit mu své požehnání a převzít za ně odpovědnost, mohlo vzniknout a stát se tak institucí, po níž sami spisovatelé, lidé kolem knižní kultury a literárního života dlouhodobě volají. Reakce Petry Hůlové napovídá, proč dřívější ministři váhali s podporou vzniku takové instituce. Samozřejmě podstatné byly i důvody finanční.

Tvrzení, že MK ČR „literatuře ne že nefandí ,jen symbolicky‘, ale fandí jen a pouze symbolicky prostřednictvím krasořečí a likvidační podpory“, je snadno vyvratitelné fakty, která jsou dostupná.

Moravská zemská knihovna je instituce významně se podílející na poli propagace literatury a rozvoji literárního života. Předpokládám, že tato okolnost, spolu se skutečností, že jde o instituci personálně a ekonomicky stabilní a s ohledem na její hospodářské výsledky, hrála roli při konečném rozhodování MK ČR. Moravská zemská knihovna představuje v současné době organizaci, na jejíž půdě a z jejíhož podnětu se odehrává největší množství aktivit směřovaných na propagaci literatury a čtení v České republice. Pro ověření tohoto tvrzení stačí navštívit facebookové stránky knihovny či webové stránky projektu Jižní Morava čte.

Píše-li paní Hůlová, že ministerstvo rozhodovalo bez koncepce, pak je třeba podotknout, že ministerstvo nemůže žádné své instituci oktrojovat koncepci, za niž v konečném důsledku nese odpovědnost představitel instituce. Bude tedy na příštím řediteli Českého literárního centra, aby takovou koncepci vypracoval a předložil ji k diskusi Radě ČLC. Podle mých informací, a zde se zdá, že se s paní Hůlovou shodneme, koncepční návrh zdůvodňující existenci centra a možný rozsah jeho práce, na jehož základě MK ČR učinilo rozhodnutí, existuje a paní Hůlová udává i jeho rozsah. Zdůrazňuji však, že reálná koncepce musí být zpracována tím, kdo ČLC povede, neboť za ni převezme odpovědnost.

Rozhodnutí ministra o začlenění ČLC musí následovat legitimizační a administrativní kroky. Tj. v tomto případě změna zřizovací listiny MZK. Vzhledem k tomu, že jde o krok, který je zákonný, je třeba počkat se všemi aktivitami stran ČLC, až tyto procesy budou ukončeny. Následně bude sestavena Rada instituce a vypsáno výběrové řízení na post ředitele. De facto jsou tyto kroky již připraveny, de jure však budou moci proběhnout po výše uvedené změně.

Pokud jde o tvrzení paní Hůlové, že MZK vykonávala činnost propagující českou kulturu na zahraničních veletrzích neoprávněně, pak je možné doložit opak pověřením, které jí bylo uděleno tehdejším náměstkem ministra kultury Miroslavem Rovenským, na jehož základě teprve MZK mohla tuto činnost začít vykonávat. Zde tedy paní Hůlová útočí na nelegitimnost jednání MZK ve vztahu k veletrhům. V souvislosti s ČLC však požaduje, aby MZK jednala před tím, než k tomuto jednání bude oprávněna. Logika těchto výtek jde proti sobě. Činnosti vedoucí ke vzniku centra (viz konec předchozího odstavce) budou moci být uskutečněny, jakmile k tomu bude zákonná relevance.

Tvrzení, že z literární obce se ozývají hlasy, že tuto činnost MZK nedělá dobře, se pravděpodobně opírá o článek Jana Němce publikovaný v Hostu. Zde doporučuji odkaz na reakce k této aktivitě ze strany českého tisku.

Tomáš Kubíček