Stalo se asi zvykem v redakci časopisu H7O mluvit zasvěceně o prezentaci České republiky na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu bez toho, že by redaktor cítil povinnost být přítomen na místě. Jistě, ve věku virtuální reality není třeba odkráčet od počítače, neboť svět je v počítači. Uznávám, že to má jistou logiku.

Možná bych se ale přeci jen rád zeptal pana redaktora, podle čeho soudí, že loňský stánek ve Frankfurtu, Boloni a v Lipsku byl organizační a vizuální průšvih. Asi o tom svědčí skutečnost, že fotografie jak loňského, tak letošního stánku České republiky se objevila v propagačních materiálech veletrhu jak ve Frankfurtu, tak v Lipsku, tedy v oněch oficiálních materiálech, jimiž se organizátoři veletrhu prezentují do světa. Zdá se tedy, že organizátoři těchto veletrhů nesdílejí názor pana redaktora, nebo mají prostě jen špatný vkus.

Za „nenápadným stánkem“ stojí architektonická dílna Markéty Sládečkové a stánek, jeho design, byl opakovaně vysoko hodnocen návštěvníky i odbornou veřejností. O jejích kvalitách jistě svědčí i to, že jde o stejnou architektku, která navrhla i stánek pro prezentaci nakladatelství Host na veletrhu Svět knihy. Zdá se tedy, že máme s Hostem obdobně špatný vkus. Design stánku pro letošní veletrhy navrhovaly výtvarnice Martina Kupsová, Marta Maštálková, Tereza Králová a Alžběta Zemanová. Nevznikal tedy pokoutně a diletantsky, jak vyplývá z ostře kritických slov.

Pokud jde o organizaci, pak o zmíněném „průšvihu“ svědčí i skutečnost, že MZK posílila program autorských čtení na veletrhu v Lipsku a nově zavedla autorská čtení i na veletrhu ve Frankfurtu (v loňském i letošním roce). Přesvědčila organizátory veletrhu o rozšíření prostoru pro českou prezentaci a domluvila se s nimi na přítomnosti České republiky jako hlavní země veletrhu v roce 2019. Rovněž se podařilo zahájit jednání o podobném zastoupení ČR na veletrhu ve Frankfurtu. I já si takto představuji manažerské selhání, o němž pan redaktor píše.

Panu redaktorovi se nezdá, že se tváří letošní české expozice na veletrhu ve Frankfurtu stal Václav Havel, jenž v říjnu (tedy v době konání veletrhu) oslavil dvojí jubileum. Naštěstí jeho názor nesdílejí česká (ani německá) média, která této skutečnosti věnovala nebývalou pozornost a toto rozhodnutí hodnotila bez výjimky kladně. Je pak pravda, že jsme oslovili pány Halíka, Hvížďalu a Žantovského (které autor článku označuje za exponáty), aby na téma Havlova aktuálního dědictví diskutovali s návštěvníky veletrhu. A jsem rád, že naši výzvu přijali — už proto, že o téma i jeho prezentaci byl v průběhu konání veletrhu ze strany frankfurtského publika obrovský zájem a diskusní prostory byly vždy naplněny. To nebývá ve Frankfurtu zvykem. To samozřejmě pan redaktor vědět nemůže, protože nebyl přítomen.

Pokud jde o grafické řešení stánku i tiskových materiálů, na to vždy existuje nejméně tolik názorů, kolik grafiků danou věc hodnotí. Jak velkou škodu české prezentaci udělaly, tedy ponechám na posouzení každého z čtenářů. Já naopak slyšel radikálně odlišné názory, než jaké prezentuje svojí expresivní mluvou pan redaktor, ale s tím už nic nenadělám. Výpad proti nekvalitnímu šedému papíru, na němž údajně propagační materiály vyšly, mohu jen komentovat pro ty, kteří rozumí řeči čísel, že tisky byly vydány na křídovém papíru s následujícími parametry: křída lesk 115 gr/m2, obálka: 250 gr/m2.

Do ohniska plamenné kritiky se dostaly i překlady a jejich nevalná úroveň, která „svědčí o nekompetentnosti najatého překladatele a minimálním dohledu ze strany zadavatele“. Překlady připravila firma, která se jimi profesionálně zabývá. Podmínkou byly korektury ze strany rodilého mluvčího. Ještě i poté jsme požádali dalšího rodilého mluvčího, spolupracovníka katedry anglistiky a amerikanistiky FF MU, o druhé korektury. Více už pro to skutečně nebylo možné udělat.

Všebořící rétorika pana redaktora, na níž je příspěvek vystavěn, svědčí o osobní odvaze a nasazení, s nimiž v „konspirativní vibrující atmosféře“ tepe šlendrián. Jsem rád, že máme takovéto muže bez bázně a hany, neboť to jistě povznese mrzkou úroveň našeho žurnalismu. Doufám pak, že se budeme moci spolu setkat třeba hned příští rok na některém z knižních veletrhů.

Tomáš Kubíček