Autoportrét: dybbuk na cestě do neznáma
„A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma,“ píše v knize Duše moderního člověka Carl Gustav Jung. Tato pozice a cesta do neznáma je pro nás v dybbuku i do budoucna nejpříjemnější. Neděláme si žádné dlouhodobější plány, nadále zkoušíme nová témata a přijímáme náročná knižní dobrodružství.
Jsme rodinný podnik. S přesahy do podniku kamarádského. S přesahy a přelivy i do prostředí, kam jiní moc nechtějí chodit anebo tam bydlí trochu divní autoři, kteří se pak najednou vyskytují u nás v kuchyni. Někdy je vymetáme, jindy vymítáme, ale vždy s láskou a otevřeni nápadům: protože i mlátit se dá autor něžně.
„Přítelem mudrce je jeho vlastní čin, který u mudrce vznikne spontánně a není v něm rozdělenost ani rozpor. Je jako otec, který povzbuzuje a dodává kuráž. Je jako manželka, která vede a usměrňuje. Ani v nejhorším neštěstí mudrce neopustí. Je bez pochybností a podporuje ducha odříkání. Je sladký jako nektar, protože jakoukoli zlobu obrátí zpátky proti ní samotné. Je přítelem i pomocníkem i v nejtěžším utrpení a největším neštěstí.“ To se píše ve staroindickém eposu Jóga Vasištha, který chystáme k vydání.
Nakladatelství dybbuk v současnosti, foto: archiv dybbuku
Říkají, že jsme trochu úchylní na menšinové žánry a menší literatury. Moldavci, Islanďané nebo Katalánci nám volají často. Zato překladatele z amharštiny nemáme. Vydáváme, co se líbí nám, a dovedeme se doma o mnoha věcech pohádat.
Letos na podzim vyjdou dvě opravdu podstatné a náročné publikace neurologa Jaaka Pankseppa Archeologie mysli a Afektivní neurověda, které shrnují nejnovější poznatky o lidské mysli. Rozjede se nová ediční řada Opium poezie. Kniha Posvátné poznání Williama A. Richardse představí psychonautům snad ten nejrozumnější kontext, ve kterém užívat psychedelika. Konečně dokončíme a vydáme mohutná a dosud v úplnosti neviděná souborná díla básníků Karla Šebka a Jana Nováka. A Thomas Hertog v knize Život v multivesmíru představí čtenářům řešení paradoxu multiverza.
Nakladatelství dybbuk v lockdownu, foto: archiv dybbuku
Vyjde mnoho zajímavé překladové beletrie a tak dále. Je toho opravdu tolik co dělat, a přitom se v osobním životě postupně stále více obracíme k pomalému a kontemplativnímu spočívání…
Proto raději, než abychom čtenáře otravovali nečistým reklamním spamem či další iluzorní sebepropagandou, přikládáme ukázku ze zmiňovaného eposu Jóga Vasištha:
„Vlastní čin přináší mudrci všechny druhy potěšení. Dává jeho tělu zdraví za všech situací a podmínek. Odhaluje mu, co je a co není třeba udělat. Jeho posláním je poskytnout mudrci věci a zážitky, které si přeje, a odvracet ty, které si nepřeje. Díky němu je mluva mudrce milá a příjemná a jeho jednání vstřícné, nápomocné, uctivé, oproštěné od sobeckých tužeb a směřující k poznání Já. Je zasvěcen ochraně společnosti a obecného blaha. Předchází nemocem těla i mysli. Přináší štěstí moudrým lidem formou rozhovorů s nimi, přičemž v případě těch, kteří se mudrci vyrovnají, jde o pouhé zdání duality. Ať už je životní pozice mudrce jakákoli, jeho čin je zasvěcen sebeobětování, dobročinnosti, odříkání a poutím.
Formou sdílení jídla a pití napomáhá zdravým vztahům mudrce s dětmi, manželkou, kněžími, sloužícími i příbuznými. Ze své přirozenosti si mudrc naplno užívá společnosti svého důvěrného přítele, jímž je jeho vlastní čin, i všech, kteří tohoto přítele doprovázejí.
Vlastní čin jakožto přítel mudrce má syny, kteří se jmenují koupel neboli čistota těla, dobročinnost, odříkání a meditace. Také oni napomáhají štěstí a spokojenosti všech bytostí.
Manželkou přítele je pocit štěstí a spokojenosti, který se na všechny kolem spontánně a přirozeně přenáší. Má jméno samatá neboli neutrálnost, vyrovnanost mysli. Je podporou svému muži, spontánnímu činu, ve vykonávání toho, co je přiměřené a správné. Má svoji stálou společnici, která se jmenuje maitrí neboli přátelskost.
Mudrc, který si užívá společnosti svého nejlepšího přítele i jeho doprovodu, se nepotřebuje radovat, zakouší-li potěšení, ani trápit, má-li těžkosti. Nepociťuje nenávist ani zlobu. Kdekoli a za jakýchkoli podmínek je ve stavu nirvány, i když se zabývá světskými činnostmi. V neužitečných debatách a sporech zůstává zticha, ke zbytečným řečem zůstává hluchý. Je mrtvý pro nesprávné činy a velmi živý, jde-li o čin správný. Umí dobře ukazovat to, co skýtá naději, a v jediném okamžiku odhalí nejvyšší Pravdu.
Pro mudrce je toto všechno zcela přirozené. O dosažení těchto kvalit nemusí usilovat.“
Tak tedy proto a pro mnoho dalšího chceme knihy dále vydávat a číst… Tat Tvam Asi.