Články od:
Jan Váňa
12/04/2021 | recenze |

Velekněžka v kapli společenských změn

Román o ženách, jež jsou přece také lidmi. Recenze knihy Dívka, žena, jiné od britské autorky Bernardine Evaristové.

18/02/2021 | komentář |

Dvě velké prosby

„Dvě velké prosby,“ stojí v e-mailu. Zaprvé: „Vyplnit závěrečnou zprávu.“ No proč by ne. Přece jen jsem bydlel v Broumově měsíc zadarmo. A dokonce jsem dostal i zaplaceno. Glosa z autorské rezidence.

01/07/2020 | komentář |

Milan Kundera mezi pravdou románu a fikcí vlastního života

Jan Novák napsal nebývale rozsáhlou knihu, kterou prezentuje jako neautorizovanou biografii Milana Kundery. Toho Kundery, o němž se toho v Česku už moc neví. Který je součástí české kultury tak nějak napůl anebo spíš ze setrvačnosti. Toho Kundery, který se řadí mezi velikány světové literatury, největší žijící české spisovatele a možné aspiranty na Nobelovu cenu, ale kterého řada lidí rovněž považuje za příklad morálního relativismu, účelového mystifikátora a udavače. Novák k nám přichází se slovy „v mojí knize je pravda“, aby konečně vše rozkryl a vypátral. Můžeme tedy být klidní. Až vlny opadnou, vše bude křišťálově čisté a jasné. Spisovatel Jan Novák dnes vystoupí v brněnském Divadle Husa na provázku v rámci Měsíce autorského čtení.

26/03/2019 | recenze |

Uvážlivý Brit a české třeštiprdlo

Britského autora světových bestsellerů netřeba dlouze představovat. Simon Mawer má na kontě již třináct knih, z nichž nejnovější Pražské jaro je jeho jedenáctým románem.

18/09/2018 | recenze |

Vlak otroctví a naděje

První do češtiny přeložená kniha amerického spisovatele Colsona Whiteheada je ve skutečnosti už autorovým šestým románem. Není proto až tak velkým překvapením, že se českému publiku dostává do rukou vyzrálý text s promyšlenou dějovou linií a mnohoznačnou symbolikou, který důmyslně zpracovává svou látku hned z několika úhlů pohledu, a nutí tak čtenáře k neustálé pozornosti a opětovnému promýšlení.

07/06/2018 | komentář |

Laboratoře rasismu

Nedávno byly do češtiny přeloženy dva pozoruhodné romány, jejichž příběhová látka se točí kolem historické segregace Afroameričanů v USA. Podzemní železnice (Jota 2018) a Lovecraftova země (Baronet 2018) jsou od sebe časově vzdálené víc než jedno století. Obě knihy ovšem využívají svých konkrétních, časoprostorově ukotvených reálií ve velice rafinovaném mixu s fikčními prvky, a předkládají tak čtenáři rasismus, xenofobii a předsudečné myšlení jako nanejvýš aktuální témata. Oba romány užívají fikci jako myšlenkovou laboratoř, v níž je čtenář schopen propojovat osobní příběhy hrdinek a hrdinů s jinak obtížně uchopitelnými celospolečenskými problémy, které osud jednotlivce dalece přesahují.