Články od:
Jan Váňa
17/08/2017 | komentář |

Literatura jen pro vyvolené?

Napříč českým literárním světem stále převládá romantická představa, že spisovatelé a spisovatelky jsou osamělí tvorové, jejichž údělem je vykonávat vůli vyššího nadpozemského principu. Od autorů a autorek se neočekává nic menšího, než že ze sebe vydají maximum, aby v potu tváře a často za cenu obětování vlastního zdraví splatili dluh všehomíru, který je obdařil talentem, či jim rovnou vnuknul (danajský) dar tvůrčí geniality. Takové pojetí dělá z literatury posvátnou krávu a z jejích tvůrců společenské vyděděnce. Přitom pokud si přiznáme, že psaní jako tvůrčí proces je zároveň formou komunikace, která je z podstaty společenská a dostupná každému, můžeme nejen ušetřit duševní zdraví „vyvolených“ literátů, ale pozvednout kvalitu české literární scény jako celku.

20/04/2017 | komentář |

Utopit se ve středním proudu

V Ústavu pro českou literaturu Akademie věd se 23. března konala panelová diskuse s poněkud obsáhlým, ale o to intelektuálně atraktivnějším názvem „Panelová diskuse o kulturním mainstreamu aneb superhrdinové z Babovřesk“. Celkem pět panelistů a panelistek představilo svoje teze a výsledky bádání o středním proudu, případně osobní zkušenosti z kulturní branže. Neméně rozmanitá a podnětná byla diskuse, která jiskřila napříč víc než tříhodinovým setkáním a víc než cokoliv jiného otevírala nové otázky a rozněcovala další spory. Jaká je představa současných „dělníků a dělnic“ kultury o jejich poli, proč se zabývají mainstreamem a co to o nich vypovídá?

09/03/2017 | komentář |

Július Koller: umění jako vztah člověka ke světu

Téměř tři desetiletí od uvolnění kulturního vakua máme stále tendenci vnímat umění jako exkluzivní aktivitu hrstky vyvolených, jež se vymyká všednímu řádu věcí. Je proto optimistické vidět životní dílo československého umělce, které se nevyznačuje zrovna snadnou uchopitelností, ve velkolepých prostorách vídeňské galerie moderního umění MUMOK. Výstava je rovněž signálem, že umění a každodenní realita si spolu mohou nejen navzájem rozumět, ale že jim nic nebrání existovat jako jeden smysluplný životodárný celek.

09/02/2017 | komentář |

Kateřina Šedá a její varieté: jsou to lidi, nebo zvířata?

Loni v prosinci završila konceptuální umělkyně a držitelka Chalupeckého ceny za rok 2005 Kateřina Šedá svůj sociálně angažovaný projekt o sociálně vyloučené oblasti poblíž centra Brna. Výsledkem bylo vydání knihy Brnox: Průvodce brněnským Bronxem, která by měla podat svědectví o každodenní realitě života v této oblasti. Více než 550stránková publikace je však komprimátem těch nejvulgárnějších stereotypů, jaké si lze na inkriminovaná etnika vymyslet.

12/01/2017 | komentář |

Rituální tanec literárního bilancování

Na začátku prosince se v Ústavu pro českou literaturu AV ČR konala pravidelná diskuse o stavu české literatury s podtitulem „první bilance“. Debaty se tradičně zúčastnili literární vědkyně, vědci, kritičky a kritici, kteří měli za „domácí úkol“ načíst určité penzum literární produkce za rok 2016 a v rámci svého žánru, tj. poezie nebo prózy, vypíchnout díla, která považují za podstatná. V ideálním případě ještě každý měl nastolit několik obecnějších tezí či zákonitostí o tom, kam se česká literatura ubírá, jestli je to dobře nebo špatně a proč tomu tak je.

15/12/2016 | komentář |

Žít technologie

Byť by se mohlo zdát, že v literárním světě zájem o elektroniku — v podobě klesající prodejnosti e-knih — spíše upadá, asi málokdo bude zpochybňovat všudypřítomnou samozřejmost, s níž technologie přetvářejí naše každodenní fungování. V poslední době se objevilo několik zajímavých uměleckých děl, která se tuto technologickou jistotu pokouší různými způsoby zviditelnit a problematizovat. V českém prostředí průlomový internetový seriál Semestr, britská technoskeptická minisérie Black Mirror a autobiografická sonda do života s počítačovými hrami Gamelife se snaží jít za hranice toho, co ve vztahu k výpočetním technologiím považujeme za normální.