Každý rok si na přelomu dubna a května stěžujeme na pomalý příchod jara. Letošní rok není výjimkou — meteorologové musí odpovídat na otázky, jaké bude počasí, kdy se konečně oteplí a zda je současné počasí příznivé pro přírodu či nikoli. Připomeneme-li si stará lidová rčení, vidíme, jak v nich naši předkové krásně vystihli různé přírodní úkazy, počasí i jeho vliv na úrodu.
Když se zamyslíme nad zcela běžnými slovy a začneme pátrat, odkud se vzala a jaký je jejich význam, často se dozvíme zajímavé a leckdy překvapivé informace. Tak je tomu i se slovem „kniha“, které patří k základní slovní zásobě našeho jazyka a všichni je známe.
V zimní době se nabízí napsat něco o sněhu a sněžení. Podíváme-li se do druhého svazku Českého jazykového atlasu na regionální rozdíly v pojmenování tohoto přírodního jevu v našich nářečích, zjistíme, že slovní zásoba s ním spojená je poměrně bohatá a pestrá.
Když o někom řekneme, že je „habán“, je jasné, že se jedná o velkého statného člověka neboli kolohnáta či hromotluka, chcete-li. Kde se toto slovo vzalo a co původně znamenalo?
Kdo z nás nebyl někdy v lese na houbách? O blízkém vztahu českých houbařů ke všem hříbkům, kozákům, ale třeba i bedlám svědčí množství lidových názvů vycházejících z nářečí. Setkáváme se s nimi dodnes, a tak při návštěvě některých oblastí naší republiky můžeme být až překvapeni jejich růzností.
V současné době debatu o přechylování opět oživila sněmovna, která schválila návrh novely o matrikách, a jeho znění potvrdil i Senát. Novela přijímá liberalizaci volby (ne)přechýleného ženského příjmení. Jde o jev společensky citlivý a v dnešní době velmi aktuální, a především je to jev jazykově komplikovaný, který je v médiích podáván často tendenčně, zjednodušeně a zkresleně bez přihlédnutí k názoru jazykovědců.
