„Mojenka“ Olgy Stehlíkové, určená dětem od devíti let, se v tematicky i žánrově pestrém portfoliu autorčiny tvorby přimyká nejblíže ke knize „Kluci netančej!“, jejíž didaktickou doslovnost však překonává přirozeností a působivou metaforickou paralelou s filozofickým přesahem.
Marka Míková si od knižní prvotiny vydané před více než dvaceti lety vyzkoušela na poli tvorby pro děti a mládež nejrůznější polohy, žánry a jejich kombinace od návodných knížek k nonsensové poezii, největší úspěchy však sklízejí její prózy, v nichž všední realitu nechává prostoupit fantaskními prvky. Svědčí o tom i pět nominací na Magnesii Literu včetně té za prózu „Kabát a kabelka“, která se stala vítězkou letošního ročníku.
Markéta Pilátová ve všech svých knížkách pro děti nastoluje téma jinakosti, identity, střetávání odlišných kultur, a to na pozadí hlubokého respektu k přírodě. Ani v příběhu Báby Bedly tomu není jinak.
Na sklonku loňského roku vyšel v nakladatelství Vyšehrad třetí svazek „Čechov &“ z volného cyklu Renáty Fučíkové Největší dramatici, tentokrát věnovaný ruskému dramatu. Podtitul sedmi převyprávěných her v historických souvislostech je popisně přesný, ale zdaleka nevystihuje šíři a hloubku autorčina pohledu a její originální autorský přístup literární i výtvarný.
V den Narození Páně válečného roku 1944 si do svého deníku Astrid Lindgren zapsala: „Pokud být šťastný znamená mít se dobře, tak jsem vlastně pořád ‚šťastná‘. Ale není to nic jednoduchého. V každém případě jsem se naučila jedno — pokud má být člověk šťastný, musí se o to postarat on sám a nikdo jiný.“
V literární historii nebývá tak časté, aby hned první recenze na prvotinu do té doby neznámé autorské osobnosti vyslovila tak přiléhavý soud, jehož platnost bude možné i po pětapadesáti letech vztáhnout na celou její tvorbu. Letos 14. prosince si připomínáme páté výročí úmrtí Daisy Mrázkové, autorky knih pro děti.
