Články od:
Patrik Linhart
28/06/2022 | rozhovor |

Malíři a básníci v okultuře

Ve své eseji „Společné podnikání malířů a básníků“ jsem se rozvášnil nad vztahy, sympatiemi a spolupracemi, jaké kdy mezi výtvarníky a literáty vznikly, vzplály a proběhly. Napadlo mě v těchto úvahách pokračovat a vzít si občas ku pomoci osobnost, která se pohybuje v hraničním pásmu mezi literaturou a malířstvím a jejíhož úsudku si vážím. Oslovil jsem proto Martina Mrskoše.

20/05/2022 | téma |

Společné podnikání básníků a malířů

Kasička vnímání vztahů mezi literaturou a malířstvím. Obdiv a ignorování. Jde jen o náběh k tomu, jak vnímají básníci malíře a možná naopak. Tohle téma mě napadlo, když jsem jako editor pracoval na knize básní malíře Jiřího Davida. Zdálo se mi, že si nejsme tak vzdálení. A totéž jsem cítil, když jsem jako redaktor pracoval na jiných knihách.

26/11/2021 | portrét |

Mistr tvořivého soucitu

„Je dvojí soucit,“ zamýšlí se Stefan Zweig v úvodu románu Netrpělivost srdce z roku 1939. První, ten obvyklý a běžný, považuje za zbabělý a sentimentální… A pak je ten druhý, „který jediný má smysl — ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj“. Zweig by v neděli oslavil 140. narozeniny.

25/10/2021 | portrét |

Raymond Queneau a dílna patafysické fantastiky

Dnes uplyne pětačtyřicet let od úmrtí interesantního francouzského básníka, spisovatele a milovníka exaktních věd a podivností — Raymonda Queneaua (nar. 21. února 1903 v Le Havru). Předpokládám, souměrně s dobou, že je důležité připomenout tohoto autora, který za svými na první čtenářský dojem obyčejnými příběhy neskrývaně tajil neskutečný experimentální potenciál.

24/09/2021 | portrét |

Horace Walpole a gotický pohled na svět

Čtyřiadvacátého září 1717 se nad Albionem zešeřilo. Narodil se hrabě z Orfordu, plodný pisatel dopisů a především první představitel a zakladatel gotického románu. Vypravme se za dědečkem hororu.

06/08/2021 | portrét |

Hranaté výročí velkého Ládi

Je takové tvrzení — a nesetkal jsem se s ním jen jednou —, že každý spisovatel nosí v hlavě dva tři romány a každý hudebník dvě tři melodie. Zajímalo by mě, kolik v sobě každý národ nosí géniů. Aniž bych něco lišácky podsouval, připomenu, že v rozmilém „augustovském“ měsíci srpnu — v němž, jako by to nestačilo, povily české matky již pár extraordinérních autorů — si připomeneme a bujaře oslavíme dvě významná klímovská výročí. Dne 22. srpna 1878 se v Domažlicích Ladislav Klíma narodil a dne 13. srpna 1909 došel tentýž Ladislav Klíma k jednoznačnému závěru: být již v tomto životě v podstatě vskutku cele a plně Deus, creator omnium!