Články od:
Petr Fořt
18/02/2016 | komentář |

Ztuhlý Evropanův smích

Pátek 13. listopadu 2015 je jedním z tragických mezníků probíhající evropské politické a společenské krize: v Paříži na několika místech současně zaútočili teroristé na nevinné civilisty. Nejhorší scény se odehrály v hudebním klubu Bataclan, kde před několikasethlavým davem hrála koncert kapela Eagles of Death Metal. Do roztančeného davu začalo znenadání několik maskovaných mužů pálit samopaly a nakonec se sami odpálili pomocí náloží na vlastních tělech. Zemřelo 89 lidí. Eagles of Death Metal se toto úterý do Bataclanu vrátili, pozvali všechny přeživší a koncert dohráli.

11/02/2016 | komentář |

Zaprášené lapače snů

Antiutopie patří k literární tradici dvacátého století stejně jako kdejaký plod avantgardy. Zatímco v polovině minulého století romány typu 1984 připomínaly hučení sirén před katastrofou, dnes představují hlavně schematické východisko komerčně úspěšných young adult ság. K čemu potřebujeme dystopie?

21/01/2016 | komentář |

Prekarizace smysluplnosti

Ve Velké Británii a Spojených státech se v posledních měsících do veřejného prostoru dere debata, kterou v Česku už více než před rokem iniciovala Asociace spisovatelů a lidé kolem ní. Týká se spisovatelství jako zaměstnání. Tedy spíš možnosti živit se psaním.

10/12/2015 | komentář |

Středověk ve Frankfurtu

Že je na tom česká literatura prachbídně, je zjištění stejně banální jako fakt, že Zeman nosí červené bombarďáky. Koneckonců i komuniké přijaté na letošním Sjezdu spisovatelů jednoznačně říká, že „na tomto světě už není nic, co bychom jako spisovatelé mohli objevit“. To, co každý soudný čtenář ví už léta a spisovatelé od léta letošního, pak na podzim konečně pochopily také dvě instituce, které stojí na počátku a na konci literárního řetězce. Ministerstvo kultury, které prostřednictvím grantů určuje, co má být vydáno (a tedy i napsáno), a Moravská zemská knihovna, která vydané shromažďuje, aby je nakladatelé neodváželi rovnou do frcu.

19/11/2015 | komentář |

V klubovně u Škvoreckých

„Jan Novák, Petra Hůlová, Tomáš Zmeškal, Emil Hakl, Martin Ryšavý, Kateřina Tučková, Jakuba Katalpa, Martin Reiner, Vladimír Poštulka. Které ze jmen do seznamu nepatří?“ Tak by mohla znít jedna z úloh ve vstupním testu do literárního provozu. A to nejen před pár týdny, kdy poslední jmenovaný ještě nepatřil ke zbytku, seznamu vítězů Ceny Josefa Škvoreckého, ale i dnes, kdy pořád nepatří k agendě jakékoli veřejné diskuse spojené se současnou českou literaturou.

08/10/2015 | komentář |

Intelektuál za humny

Po Petře Hůlové se do uprchlického tématu a řešení společenské krize vrhl další spisovatel. Vratislav Maňák ve svém zamyšlení na serveru měsíčníku Reportér pokročil dál než jeho literární kolegyně: kromě možnosti bát se nájezdů krvelačných Turků dává malému českému člověku i výsadu požadovat uklidnění, porozumění a nápravu — nejlépe bez nutné konfrontace s okolním světem.