Díky krátké hře „Pozůstatky něhy“ Barbory Hančilové se vracíme do ještě nedávné minulosti. Pro mnohé z nás už se covidová realita dávno stala minulostí. Sociální distance, kterou pandemie vytvořila, však dala vzniknout ještě hlubším problémům a distancím reálným.
Knihovna ve stísněném bytě zabírá nezastupitelné místo. V obrovském regálu se mačkají sebrané spisy českých, slovenských i světových autorů. Okolo nich se tísní často téměř několik kompletních edic poezie. A tím knihovna nekončí. Knihy jsou opravdu všude — v každé polici, na každém stole, za každým rohem. Básníci, prozaici, esejisté. A nově i dětské knihy. O knihovně, knihách a čtení s básníkem Vojtěchem Kučerou.
„První narozeniny po třicítce. Tentokrát si nevzpomenul nikdo. Ze sociální sítě jsem odstranil zobrazování svého data narození. Možná z trucu, možná z únavy odpovídat na ta stupidní jednoslabičná slova útěchy. Vždyť loni se vlastně nic nestalo.“ Ukázka z nevydané prózy opavského básníka nazvané „Já, Petr Pan“.
Britští nakladatelé cenzurovali slova v knihách určených pro západní publikum, aby je mohli vytisknout za nízké náklady v Číně. — Nepublikované skici Dr. Seusse poslouží jako inspirace pro novou sérii dětských knih, kterou napíše a ilustruje různorodá skupina začínajících umělců.
Původně jsme měli připravenou ukázku z autorčiny delší prózy. V poslední chvíli však od Alžběty Stančákové přišel ještě jeden text a krátká zpráva: „Psala mi kamarádka z Ruska, kterou teď popotahovala policie, že si na něj často vzpomene, a mě napadlo, že je teď možná mnohem aktuálnější.“ A tak ho najdete na konci tohoto výboru.
Sporná kniha o Anně Frankové má být vydána v němčině. Knižní průmysl proti Rusku.
