Píše a kreslí psychomagik Jodorowsky. Ocitáme se ve vesmírném korábu ve tvaru dvou spojených prstenů. Jeho kapitánem je nejvyšší technokněz Albíno, který se právě dává do psaní pamětí. A to na samém počátku svého příběhu, u své matky.
Barbarella byla, je a bude historická událost, mezník v dějinách už dospělého komiksu. Dospělého nejen kvůli hlavní hrdince, ale z celé historické perspektivy, jak ji ve své knize Komiks: Světové dějiny od roku 1968 až do současnosti (česky 2015) nastínili Dan Mazur a Alexander Danner.
Obecný problém mangy je její nekonečnost. Nakladatelství Crew, které na český komiksový trh přináší mangu v nejširším spektru a stojí zároveň za vydáním recenzovaného díla, samo vydává několik takových nekonečných děl, jako jsou Naruto (v češtině třicet dva dílů) nebo manga Usagi Yojimbo (v češtině dvacet devět dílů) Stana Sakaie, autora americko-japonského původu. A obsáhlost je právě často kamenem, o nějž zakopne každý, kdo se chce s mangou seznámit. V tomto je právě dílo Džundžiho Itóa výjimkou.
„Ve skutečnosti jsou moje komiksy plné i živých věcí, ale kupodivu se mě lidi ptají skoro výhradně na ty mrtvé,“ řekl švédský výtvarník Max Andersson v rozhovoru s Jakubem Němečkem, který byl otištěn v Anderssonově sbírce komiksových povídek Kontejner. A je to tak — pokud se podíváte detailněji na jeho komiksy, zjistíte, že je tam skutečně více objektů živých (nebo obživlých) než těch mrtvých.
