Nekonečné dřevěné police, bezchybně poskládané knihy, všudypřítomný pach vědění, existence mimozemských civilizací, hysterie z historie a zejména všeobjímající múza fabulujících tvůrců. Je čas a prostor naslouchat svému tělu a dát mu to, co chce. Před měsícem mé tělo bažilo po poznání, ale nyní se potácím a hledám veget. Je třeba se trochu zasmát a nebrat bytí tak skutečně.
„Všechny mé nemilé zkušenosti a vzpomínky jsou mou součástí, nejsem zapšklá, ba naopak jsem tím vším obohacena,“ píše ve svém fejetonu spisovatelka a vizuální umělkyně Věra Horváthová Duždová.