Román o generaci současných třicátníků a neutěšených věcech veřejných. Recenze knihy Kontinuita parku od Petra Šestáka.
Básnivě meandrující vyprávění ze zmizelé Šumavy. Recenze románu Příběh pana rytíře Vítka a jeho dcery Anežky od Petra Motýla.
Když se v roce 2018 na pultech knihkupectví objevila prvotina Vojtěcha Matochy s názvem Prašina, bylo jasné, že do českého literárního světa „young adult fiction“ vstoupil bezesporu talentovaný debutant.
Pokud vezmeme jako bernou minci Kunderovu „definici“ kýče z Nesnesitelné lehkosti bytí — tedy popření hovna a jeho existence —, pak poslední kniha Ireny Douskové Rakvičky, označovaná jako perestrojková road movie, zcela jistě kýčovitá není, protože hovnem se v ní rozhodně nešetří a stává se jednou z metafor husákovského Československa poloviny 80. let dvacátého století.
Hudebnice a spisovatelka Zuzana Dostálová ráda experimentuje, proto založila roku 2015 na Facebooku projekt s názvem Povídky ze zdi, jehož podstatou bylo takzvané štafetové psaní. Při něm spolupracuje vždy pětice autorů na jednom textu, každý má dvacet čtyři hodin na jednu normostranu. Upravená podoba tohoto experimentu stála zjevně za vznikem novely Johana, v níž spojila své autorské síly se spisovatelkou Pavlou Horákovou a publicistkou Alenou Scheinostovou.
Několik posledních let se stává folklorem, že se v době konání maturitních zkoušek objevují v různých periodikách články o tom, jak je jejich společná část (též označovaná jako státní) špatně připravená, neobjektivní, žáky poškozující a podobně. Nejvíce kritických článků pochopitelně směřuje k českému jazyku, protože jím všichni mluvíme a rozumíme mu, samozřejmě včetně jeho výuky.
