Články od:
Zbyněk Vybíral
02/07/2021 | glosa |

Lačnost čtenářských anket

Znáte ony vlezlé ankety čili vyzvídání, co budou lidé číst o prázdninách? (Otazník ani není namístě.) Z povědomí se vynoří odpovědi, dokonce i spisovatelů: Něco k vodě. Něco odpočinkového. Lehčí žánr. Detektivku. Vždycky jsem si nad odpověďmi uvědomoval, že jsem na tom jinak. Střádám na léto měsíce odkládané tituly…

03/06/2021 | glosa |

Jsme ještě normální, když normálně nemluvíme?

Mluvíme ještě normálně? Ta otázka mě opakovaně napadá v situacích, kdy slyším umělé fráze. Co když plíživě podléháme duševní poruše — jazykovému manýrismu? Prodíráme se balastem novo-termínů, saháme po strojených obratech; navíc často říkáme někdy i ztrojeně totéž. Nevadí nám, že jsme nesrozumitelní; hlavně že jsme se předvedli. Mění se účel řeči: chci zapůsobit, proto mluvím.

06/05/2021 | glosa |

Zmateni svobodou, utěšováni frázemi

Přišli jsme o řád. Je znepokojující, jak snadno byly rozmetány přehledně uspořádané možnosti. Byli jsme připraveni o obsah samozřejmosti a normálnosti. Do některých z nás vpadla úzkost. Jsme vrženi do nejistoty: nic neznámého pro filozofy. Heideggerův termín vrženost jsem kdysi vnímal jako patetický; nyní mi přijde přiléhavý. Skutečně jsme od loňska prudce vrženi někam, kde dosud nový řád nebyl ustaven. A přitom ho potřebujeme.

30/03/2021 | glosa |

Proč číst Antigonu

Každá četba starověké klasiky připomíná, z jakých šablon vzešla kultura naší civilizovanosti. Čtete a přitom studujete archetypy. Jarní glosa psychologa Zbyňka Vybírala.

11/03/2021 | glosa |

Pravidlo povšechnosti

Možná se vám také dlouho po přečtení vybavují některé pasáže z knih. Mně například jeden dialog, přecitlivělý rozhovor mezi kritikem (či kdovíkým) a spisovatelem nad autorovou knihou, který nezapomenutelně popsala Nathalie Sarraute v románu Mezi životem a smrtí.

02/02/2021 | glosa |

Kdo rozhoduje o tom, co budeme číst

Z nenápadného návyku se vyvinul nezaměnitelný způsob výběru knih. Začalo to tím, že po odvyprávění večerní pohádky dvouapůlletému synovi (poslední měsíc téměř výhradně O Červené karkulce) jsem se zvedl, zhasl, na odchodnou směrem k postýlce řekl: „Dobrou noc“ a vzal si z knihovny či ze stolu knihu. S knihou v ruce jsem za sebou zavřel dveře.