Blondýna ve vesmíru

Barbarella byla, je a bude historická událost, mezník v dějinách už dospělého komiksu. Dospělého nejen kvůli hlavní hrdince, ale z celé historické perspektivy, jak ji ve své knize Komiks: Světové dějiny od roku 1968 až do současnosti (česky 2015) nastínili Dan Mazur a Alexander Danner.

Barbarella získala status kultovnosti. Jistě tomu napomohlo i americké filmové zpracování Rogera Vadima, který do role mezihvězdné krásky obsadil tehdy třicetiletou Jane Fondovou, přestože zjev Barbarelly francouzský komiksový kreslíř a scénárista Jean-Claude Forest vytvořil podle francouzské herečky Brigitte Bardotové.

Komiks vydalo nakladatelství Argo jako další příspěvek do své edice Argokomiks a splácí tak dluh, který byl na překladovém komiksovém trhu dlouhou dobu. První díl o legendární krásce totiž vyšel už na začátku 60. let. Vydání je velkoformátové, ve stylu francouzských alb, v pevných deskách se dvěma obálkami (limitovanou edici zdobí filmový plakát Káji Saudka) a v překladu Richarda Podaného.

V prvním příběhu bychom těžko hledali nějakou ucelenější narativní linku. Alespoň tedy v jeho první polovině. Nevíme odkud, nevíme jak, ale najednou je tu Barbarella. Když se jí jedna z postav zeptá, jestli je pozemšťankou, odpoví „Už ani nevím... je to tak dlouho...“. Po celou první polovinu sešitu se pohybuje z jedné části planety na druhou, bez nějaké hlubší souvislosti, až má čtenář dojem, že se vlastně jedná o poslepované stránkové archy, které bývaly přilepeny na závěr nedělních novin (proto se jim v Americe tak příznačně přezdívá sundays). V druhé polovině už se ocitá v podivném labyrintu u města Soho, který jakožto vězení hlídají létající žraloci. Odtud dál už začíná alespoň trochu ucelená linka, která má vést k osvobození vězňů a svržení samozvaného vládce města.

To, co je na prvním příběhu poněkud chaotické a nesourodé, je alespoň trochu napraveno příběhem druhým, který vyšel ve francii roku 1974, tedy deset let po prvním sešitu Barbarelly. Obrazově se kresba nijak viditelně nezměnila, stejně jako panelová struktura, která je vesměs klasická. Nevyčnívají žádná sofistikovanější panelová spojení nebo přechody. Už první Barbarella ukazovala na Forestovu zručnost a dovednost, co se týče detailní realistické kresby, a panelová skladba dovoluje snadné zanoření se do četby. Forest se ovšem během let o to znatelněji vypsal. Na rozdíl od prvního dílu, kde se po celý první sešit na každé stránce Barbarella ocitá v jiném světě, v příběhu „Minutožroutův hněv“ už je děj konzistentnější. Barbarella je v něm vlastníkem a provozovatelem nepopulárního cirkusu, s nímž se, po intervenci akviánem Narvalem, rozhodne odjet na jinou planetu, kde se opět dostává do podobného spletence různých dobrodružství.

Barbarella vznikla na začátku 60. let a její erotická kresba, stejně jako situace, v nichž hrdinka používá častěji jako zbraň vlastní tělo (stejně jako nástroj vlastní potěchy), způsobila v tehdy ještě prudérní společnosti značný skandál. Bez Barbarelly bychom si nyní těžko představili černovlasou krásku Druunu. Forest byl však ve svých komiksech stále ještě náznakový. Barbarella se k milostnému aktu vždy jen chystala nebo se umilovaná protahovala v peřinách. Italský tvůrce Paolo Serpieri vydává první sešit Druuny v roce 1985, kdy už jsou všechny tyto překážky překonány, a tak se po celou sérii (v češtině dosud vyšlo šest příběhů ve dvou svazcích v nakladatelství Crew v rámci Mistrovských děl evropského komiksu) Druuna oddává různým sexuálním orgiím, ať už dobrovolně, či nedobrovolně. Vše je vyvedené realistickou kresbou, barevné, detailní, explicitní.

Přestože se ze začátku zdá, že jde pouze o historickou událost a doplnění artefaktu, který dosud v českých komiksových poličkách chyběl, není to tak. Ač komiks vyšel s takovým zpožděním, měl, jak to dobře ukazuje závěrečná historická studie Tomáše Prokůpka, na českou komiksovou scénu značný vliv. Jistě panuje obecné povědomí o vztahu Barbarelly k tvorbě Káji Saudka či Miloše Macourka. Původní příběh sice působí poněkud chaoticky, ovšem druhý už se ve vyprávění a dějových zvratech může rovnat současné produkci. Není to sice ještě to, na co jsme zvyklí z jiných děl evropského komiksu (a co teprve toho světového!), ale je to dostačující. Co do erotiky, která u Barbarelly byla tak převratná, je komiks vedle děl Manarových a Serpieriových spíš úsměvný (když nás nepobouří Druuna, jak by mohla Barbarella?). Ale stále je to dobrý příběh i dobrý komiks. I když je vedle takové Druuny Barbarella jen cudná dívenka.


Jean-Claude Forest: Barbarella. Přeložil Richard Podaný, Argo, Praha 2017