Být vytrvalý

Světlanu Alexijevičovou vyslýchali běloruští vyšetřovatelé. Mezinárodní Bookerovu cenu získal devětadvacetiletý Nizozemec Marieke Lucas Rijneveld. Kuvajt rozvolnil cenzuru.

Běloruská spisovatelka a držitelka Nobelovy ceny za literaturu Světlana Alexijevičová je jednou z mnoha intelektuálů a veřejně činných osobností, kteří v návaznosti na události po prezidentských volbách v Bělorusku ustavili Koordinační radu. Tento opoziční orgán vznikl minulý týden a má pomoci při pokojném a bezproblémovém předávání moci z rukou režimu vládnoucího Alexandra Lukašenka prodemokratické demonstrující opozici. Předseda běloruského ústavního soudu prohlásil Koordinační radu za neústavní.

Dvaasedmdesátiletou Alexijevičovou si proto ve středu coby členku představenstva Koordinační rady předvolala k výslechu vládní vyšetřovací komise. Spolu s ní na komisařství zamířili i další členové opozice — někteří i do vazby. Světlana Alexijevičová už dříve kritizovala výsledky voleb a na Rádiu Svobodná Evropa volala po odstoupení Alexandra Lukašenka, který prý podle ní „vyhlásil válku svým vlastním lidem“. Naopak se neúčastnila žádných veřejných jednání Koordinační rady: kvůli stále trvajícím karanténním opatřením tráví většinu času ve svém domě.

Světlana Alexijevičová před běloruskými novináři, foto: Facebooková stránka Světlany Alexijevičové

Světlana Alexijevičová před běloruskými novináři, foto: Facebooková stránka Světlany Alexijevičové

Výslech Alexijevičové trval krátce: spisovatelka odmítla odpovídat na otázky vyšetřovatelů s odvoláním na právo nesvědčit. „Čím více budeme stát při sobě, tím budeme silnější a tím větší bude šance, že s námi budou státní představitelé mluvit,“ prohlásila při odchodu z komisařství s dodatkem, že pro vyšetřování neexistuje žádný důvod.

Světlana Alexijevičová v následných rozhovorech s novináři zdůrazňovala, že situace v Bělorusku se nevyřeší bez pomoci ze zahraničí. „Podle mého názoru nastane bezpochyby dlouhé období politických přesunů. Snad nám svět pomůže a Lukašenko s námi začne mluvit. Teď mluví jen s Putinem, takže nám možná pomůže Putin,“ říká Alexijevičová.


Mezinárodní Bookerovu cenu získal s anglickým překladem svého debutového románu De avond is ongemak (The Discomfort of Evening, Nepříjemný večer) devětadvacetiletý nizozemský spisovatel Marieke Lucas Rijneveld. Nebinární autor tak předčil například v Česku populární prózu Tyll o třicetileté válce od německého spisovatele Daniela Kehlmanna, japonskou autorku Jōko Ogawaovou či Íránku Šokúfe Azarovou.

Ocenění se mělo předávat už v květnu, kvůli koronavirové pandemii však bylo odsunuto na konec léta. Mezinárodní Bookerova cena se uděluje od roku 2005 románům přeloženým do angličtiny a získává ji jak autor, tak překladatel. Stejně jako v minulých letech se Rijneveld o finanční odměnu padesát tisíc liber (skoro milion a půl korun) rozdělí napůl s překladatelkou Michele Hutchison. Nizozemec je nejmladším držitelem ocenění.

https://www.youtube.com/watch?v=08o3MqPEIWI&feature=emb_logo
Vyjádření poroty Mezinárodní Bookerovy ceny

Román De avond is ongemak je v Rijneveldově domovském Nizozemsku bestsellerem a kromě angličtiny byl přeložen do francouzštiny, němčiny, španělštiny, arabštiny či korejštiny. Kniha vypráví příběh mladé dívky Jas, která vyrůstá v přísné protestantské rodině. Její bratr tragicky zahyne — poté, co si Jas tajně přeje, aby umřel místo jejího králičího mazlíčka. Rodina se následně vypořádává se zármutkem, samotná Jas zabředává do čím dál temnějších představ.

Kniha má jisté autobiografické rysy. Rijneveld rovněž vyrůstal na farmě v protestantské rodině, také přišel o bratra. A na farmě žije a pracuje pořád, jen ne na té rodinné. „Farmaření mi dává stabilitu. Krávy jsou mé nejlepší kamarádky; rád čistím stáje a kydám hnůj,“ říká v rozhovoru pro The Guardian.

Při středečním přebírání ceny spisovatel uvedl, že si při psaní románu napsal na stěnu u pracovního stolu nápis „buď vytrvalý“. „Dnes, kdy je svět vzhůru nohama a ukazuje svou temnou stránku, na ta slova často myslím. Takže pište, čtěte, vyhrávejte, prohrávejte, milujte se navzájem, ale buďte v tom vytrvalí.“


Kuvajt zmírnil cenzurní pravidla. Tamní parlament v hlasování rozhodl, že o překladových knihách už nebude rozhodovat ministerstvo informací. To přitom v posledních letech zakázalo vydání tisíců zahraničních titulů. Byly mezi nimi i literární klasiky jako Zvoník u Matky Boží Victora Huga, Sto roků samoty Gabriela Garcíi Márqueze nebo Bratři Karamazovi od Fjodora Michajloviče Dostojevského.

V současném systému musí všechny knihy vycházející v Kuvajtu získat schválení od dvanáctičlenné komise spadající pod ministerstvo informací. Cenzurní orgán se schází dvakrát měsíčně a posuzuje, zda některá z předkládaných knih „nepodněcuje nepokoje“, nerouhá se vůči islámu či nepodporuje nemorální jednání.

Podle nových pravidel budou nakladatelé ministerstvu předkládat pouze názvy děl a jména jejich autorů. Zodpovědnost za zákony neporušující obsah tak budou mít vydavatelství a stát se případným porušením zákonů bude zabývat až po podnětu ze strany veřejnosti. Knihy v tomto případě budou nově posuzovat soudy, nikoli přímo ministerstvo informací.

Mezinárodní asociace nakladatelů (IPA) výsledek hlasování v kuvajtském parlamentu vítá. „Gratulujeme všem, kdo v Kuvajtu úspěšně prosadili tuto změnu k větší svobodě tisku,“ uvedla předsedkyně IPA Kristen Einarssonová. „Je to důležitý krok vpřed a doufám, že přijdou další pozitivní změny.“

Za zrušením cenzurní komise stojí především snaha aktivistů a spisovatelů, jako je například Bothayna Al-Essa či Abdulláh Al Chonajní. Ti změnu zákona rovněž vítají a oslavují, ovšem s rezervami. Al Chonajní uvedl: „Svoboda projevu je v Kuvajtu omezená na několika úrovních. Tento zákon to nespraví. Ještě musíme zapracovat na prohibiční části zákona, což vyžaduje silný politický lobbing a dospělé politické a společenské uvědomění.“

V USA žijící kuvajtská spisovatelka Layla AlAmmarová připomíná ještě jednu potíž s novým zákonem: není jasné, jaký status teď mají ony tisíce knih zakázaných v předchozích letech. „Končí automaticky jejich zákaz? Musí projít nějakou další schvalovací komisí nebo byrokratickou procedurou před tím, než bude jejich prodej povolen? Nic z toho se neprojednávalo.“