Čtenář jako redaktor

Dvacátého listopadu se bude dražit nesmrtelnost. Tedy, ta literární. Z iniciativy spisovatele Juliana Barnese totiž vznikla akce, v níž světoznámí spisovatelé veřejně prodávají možnost pojmenovat jednu postavu ze svých nadcházejících románů. Aukce, jíž se účastní kromě Barnese taková jména jako Ian McEwan, Margaret Atwoodová nebo Zadie Smithová, není první svého druhu — poprvé se jména postav dražila už v roce 2000. A už tehdy měli zúčastnění spisovatelé obavy z toho, co jim prodej vynese. Možná proto letos třeba spisovatelka Tracy Chevalier nabízí nápovědu, že se bude pojmenovávat „ukecaná bytná ze San Franciska v rušných a zlatých letech kolem roku 1850“. Celou aukci pořádá charitativní organizace Freedom of Torture, která se zabývá péčí o mučené a zneužívané a jejich rehabilitací.

Čtenářům se nabízí více cest, jak s penězi zasáhnout do díla svých literárních oblíbenců, například hlasováním o zápletce nebo dokonce přímým sponzorováním vzniku konkrétních knih a pokračování. Zapojení publika do procesu tvorby prostřednictvím crowdfundingových serverů typu Kickstarter není nic nového, nicméně kalifornský spisovatel Keith Raffel přišel v tomto ohledu s revolučním nápadem — nechat si platit za redakci vlastního rukopisu, nikoli za pomoc s tvorbou. Raffel už vydal u klasických nakladatelství několik knih a rozhodl se změnit postup. Namísto profesionálního redaktora oslovil široké publikum s tím, že kdo zaplatí osmdesát dolarů, ten dostane rukopis k posouzení, redakci a opoznámkování. Inovace se vyplatila, doslova i obrazně: Raffelovi přišlo na účet přes osmnáct tisíc dolarů a dvacet pět revidovaných verzí jeho chystané novinky The Temple Mount. Připomínky k textu se přitom v některých případech počítaly na tisíce a byly od právníků, akademiků, ekonomů nebo nemocničního kaplana. Raffel si „davovou redakci“ pochvaluje a považuje ji za jednu z možných cest vývoje literární produkce.

Budoucnost ohmatávají nadále i tradiční nakladatelé s tradičními redaktory a literárními agenty. Jak si všímá server Publishing Trends, vývojem prochází i tak mladý knižní segment jako young adult. Mládeži se nově, kromě příběhů o osudem a hormony týraných vrstevnících ve všech myslitelných i nemyslitelných kulisách, nabízí i literatura faktu. Bohužel se nejedná o nové tituly, ale o adaptace známých titulů nonfikce pro dospívající. Je předmětem spekulace, jestli je tento nový trend motivován snahou o větší výdělek, rozhled zadumaných puberťáků, popularitu literatury faktu nebo něco úplně jiného. Zřejmě od všeho trochu.

Segment young adult, jak jsme psali minulý týden, celkově hýbe zámořskou literární scénou i publicistikou. Z vysmívaného literárního otloukánka se nejen díky masivním prodejům, ale i zájmu dospělých čtenářů stal fenomén, s nímž se literární kritici snaží nějak vyrovnat. Zatímco někteří neustupují ze svých elitistických pozic a považují young adult literaturu za únikovou a esteticky nehodnotnou, jiní jí přiznávají vydobytý kredit a snaží se knížky pro dospívající vymanit z pohrdavého sevření klasiky. Napříkad The Atlantic v posledním týdnu brojil proti roli přestupní stanice k „dospělé literatuře“, na níž bývá literatura pro mládež často redukována. Takové zjednodušení nelze obhájit prý prostě proto, že stejně jako dospělý potřebuje své literární hrdiny, děti a mladiství potřebují ty své a v tom klasická (stará) dětská literatura i knihy pro dospělé selhávají, neboť nereflektují a netematizují zkušenost dnešní mládeže. Dá se totiž předpokládat, že přesun náctiletého čtenáře k vážné a dospělé literatuře nastane s příchodem dospělosti se vším, co s sebou nese, a nikoli s podprahovým literárním drilem během puberty.

Souboj se vede nejen o to, jaké knihy vybírat, ale také jak vybírat. S přesunem celých knihkupectví a knihoven na internet se přesunuje i zodpovědnost literárních doporučení z beder sečtělých knihovníků a knihkupců na algoritmy a software. Některé americké knihovny se proti takovému trendu snaží bojovat tím, že zavádějí službu online knihovníka. Návštěvník knihovny se jednoduše zaregistruje online, vyplní krátký formulář o svých literárních preferencích a čtenářských zkušenostech a po týdnu dostane od přiděleného knihovníka e-mail s tipy na knížky s osobním doporučením. V ideálním případě, protože spuštění služby v Brooklynu přitáhlo takovou masu zájemců, že se čekací lhůta na knižní doporučení protáhla na několik týdnů. Výběr knihy, zdá se, je stále ještě příliš intimní, komplikovanou a lidskou záležitostí, než aby ji mohl vyřídit stroj, jako třeba u televize nebo běžecké obuvi. Navíc knihovníkům jde o čtenáře, kdežto programům o zisk svých provozovatelů.

Kybernetická konkurence knihovníků a kamenných knihkupectví se však nevzdává. Vedle Amazonu a jeho projektů jako Goodreads nebo Kindle Unlimited se do obchodování s knihami na internetu ve velkém pustilo nově vydavatelství HarperCollins nebo minulý rok i obr v oblasti prodeje filmového a televizního obsahu Netflix, s projektem Oyster. Rozhodně se ale nejedná o bezproblémový počin, jelikož Netflix není v uzavírání obchodů a dohadování cen tak efektivní jako současná záporná postava literárního trhu — Amazon.