Pokud vezmeme jako bernou minci Kunderovu „definici“ kýče z Nesnesitelné lehkosti bytí — tedy popření hovna a jeho existence —, pak poslední kniha Ireny Douskové Rakvičky, označovaná jako perestrojková road movie, zcela jistě kýčovitá není, protože hovnem se v ní rozhodně nešetří a stává se jednou z metafor husákovského Československa poloviny 80. let dvacátého století. Pokračovat…

Výchozí záměr Daniely Šafránkové v románu Fína celkem chápu. Nápad literárně zachytit život specifické americké komunity, kterou devadesátá léta přilákala do postkomunistického Československa či Česka, je nepochybně zajímavý. Pokračovat…

Populárně-naučný svěží text britské novinářky Angely Saini Od přírody podřadné je přirozeně určen nejen feministkám a feministům, ale stejnou měrou i jejich zarytým odpůrcům a odpůrkyním. Pokračovat…

Indonéský spisovatel Eka Kurniawan napsal již v roce 2002 rozsáhlý román Krása je stigma, který může připomínat Márquezova nebo Rushdieho nejdiskutovanější díla. A i když je pravda, že Kurniawan aktualizuje některé známé márquezovské či rushdieovské obrazy, přesto bych doporučil číst jeho román bez stínování díly oceňovaných autorů. Jeho přitažlivost totiž nespočívá v efektním či vypočítaném napodobování úspěšných… Pokračovat…

Dánského spisovatele Petera Høega (nar. 1957) asi není třeba příliš představovat, doma i v zahraničí se proslavil svou třetí knihou Cit slečny Smilly pro sníh (1992; česky Argo, 1997) a od té doby patří i navzdory kolísavým literárním výkonům k nejpřekládanějším dánským autorům. Česky mu vyšlo už sedm knih, Susanin efekt (2014, česky 2018) je… Pokračovat…