27/03/2020 | ukázka | Jan Němec

Domácí knihkupectví #1: Pohřbený motýlek, důkaz lásky a opeření samců

Knižní trh i literární provoz se s pandemickými opatřeními propadl do krize: zavřela knihkupectví, přestaly téct peníze. Čtenářům i nakladatelům zbývají pouze internetové obchody. Jenže! Jak na placatém monitoru pohladit rafinovanou ražbu, jak zalistovat k náhodnému verši, jak přičichnout k tiskařské černi předcházející slovům? Návštěva knihkupectví není jen o kupní transakci; jde o zážitek smyslový i smyslný — alespoň na chvilku si s knihou zalaškovat, než se rozhodneme k něčemu vážnějšímu. Pokusíme se v následujících týdnech čtenářům pomoci a takové zážitky jim zprostředkovat. Jako první vybírá spisovatel Jan Němec.

Začínat si s knihou, aniž si ji člověk může osahat, je trochu ošemetné. Sám jsem takto „naletěl“, když jsem nedávno slíbil napsat v krátkém čase recenzi na novou biografii Leonarda Cohena z pera Sylvie Simmonsové. V poště mi přistálo PDF, a protože Cohena ctím, nadšeně jsem souhlasil. Až poté jsem PDF skutečně otevřel a ke své hrůze zjistil, že ten životopis má přes pět set stran.

Na pultech knihkupectví by bylo jasné hned, že jde o pořádnou bichli. Mám ji teď před sebou, takže mohu informovat, že kniha obsahuje také fotografickou přílohu, o které jsem nevěděl. Ne že by to byl ten hlavní důvod, proč životopis Im your man vřele doporučuji, ale potěšilo mě to. Mimochodem, kniha vyšla už v mnoha jazycích a je zajímavé, jak odlišné fotky na přebal jednotliví nakladatelé volí. Jistě, na všech je Leonard Cohen. Ale jak jinak působí ten trochu strojený portrét z 80. let s překříženými pěstmi na obálce českého vydání a ta fotografie starého muže v klobouku pod zrcadlem, na němž visí tři další klobouky, která se ocitla na britské verzi!

I’m your man, foto: nakladatelství Prostor

Každopádně jde o zřejmě definitivní příspěvek ke zpěvákovu životu a dílu. Simmonsová měla neomezený přístup k jeho archivu i k němu samotnému, součástí svazku jsou jejich rozhovory, v nichž Cohen komentuje události svého života. Je tam hodně o hudbě, ženách, depresích a spiritualitě. Ve své recenzi píšu, že celá ta kniha se dá číst jako variace na nesmrtelný příběh o svatém hříšníkovi. Alespoň jeden detail: když bylo Cohenovi devět let a zemřel mu otec, vzal jeho motýlka, rozřízl ho, vložil do něj lístek s několika slovy a poté motýlka zakopal na zahradě. „Celý život jsem pak hledal ta slova, která jsem tam tehdy napsal,“ tvrdí.

Im your man lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


Že básník, moderátor a muzikant Jonáš Zbořil vydal svou druhou sbírku poezie s názvem Nová divočina, to není těžké zjistit. Když ji však skutečně vezmete do rukou, okamžitě vás zaujme neobvyklá kombinace barev, kterou zvolil grafik Andrej Nechaj. Na různé schůzky barev já se dostavuji s mimořádnou zvědavostí a musím říct, že mentolově zelenou a fialovou bok po boku často nevídám. Vlastně bych si nebyl tak úplně jistý, že to může fungovat, ale když barevné stránky té knihy obracím, musím říct, že to funguje skvěle. Stejně jako souhra samotných textů a fotografických objektů, které tvoří decentní, ale mimořádně vkusný doprovod knihy.

Nová divočina, foto: Andrej Nechaj

Zbořilova prvotina Podolí vyšla už před sedmi lety, Jonáš se tedy jako básník činí poměrně vzácným. I to je mi sympatické, básník přece není žádný jukebox, který vám na požádání přehraje, co má v sobě. Zatímco v Podolí šlo hlavně o smrt matky, Nová divočina je hlavně „o věcech, které jsou nám denně na očích, a kterých si přesto nikdo nevšímá“. Lze se domnívat, že v šerosvitu pandemie, která naši pozornost ještě zužuje, jsou to právě tyto věci, o nichž Zbořil hovoří, jež přicházejí i o tu trochu pozornosti, co jim běžně věnujeme. Při čtení těch básní mi na mysl přichází postřeh Simone Weilové, že největší služba, kterou můžeme někomu prokázat, je věnovat mu svou plnou pozornost. Být pozorný, jaký to důkaz lásky. Být pozorný, předpoklad vší poezie.

Novou divočinu lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


A konečně bych rád upozornil na svazek Tajemství a mravy Flannery O’Connorové. Argo jej vydalo ve své edici Specula, která se věnuje literární teorii, a ve vynikajícím překladu Marcela Arbeita.

Ale jakápak literární teorie! V jednom ze svých esejů Flannery O’Connorová píše, že její přístup k literárním problémům podobá se způsobu, jakým slepá služebná jistého doktora Johnsona nalévala čaj: ponořila vždy prst do šálku. „O beletrii se zajímám z toho důvodu, že ji píši,“ říká O’Connorová na jiném místě, ale ve stejném smyslu.

Tajemství a mravy, foto: nakladatelství Argo

Svazek jejích esejů skutečně charakterizuje mimořádně praktický přístup k tématům a sympatická konkrétnost. Ať píše o stereotypech spojených s jižanskou prózou, kam se řadí, o psaní svých povídek, jež jsou dávno součástí kánonu americké lieratury, nebo o dilematech, která psaní beletrie přináší katoličce, za niž se považovala, zůstává O’Connorová nohama pevně na zemi.

Možná ne náhodou otevírá celou knihu a teď se podržte! stať o chování pávů. No ano, O’Connorová žila na farmě a chov těchto okrasných ptáků patřil mezi její největší životní radosti. Jen pohleďte, jak vtipně o nich píše: „Na ptáka, který je v dospělosti tak výjimečně krásný, nevypadá páv na začátku života příliš slibně. (…) Trvá dva roky, než opeření samců získá svůj charakteristický vzor. Po zbytek života se samci chovají, jako by si ten vzor navrhli sami.“

A pokud by vás náhodou Flannery O’Connorová z nějakého důvodu nelákala, vězte, že Argo současně a v téže edici vydalo taky obsáhlejší svazek statí T. S. Eliota Křesťan — kritik — básník. Eliot, to je samo sebou těžká váha ne každý básník položí základy moderní literární kritice jazyka, v němž veršuje.

Tajemství a mravy lze zakoupit online zde, případně na stránkách vašeho oblíbeného nezávislého knihkupectví.


Autor je editor Hosta a spisovatel.