Jak už název sám napovídá, Susan umí zapůsobit. Představte si, že potkáte někoho, komu od první chvíle bezmezně důvěřujete, a to natolik, že byste se mu svěřili i se svým nejniternějším tajemstvím, a nádavkem k tomu mu vyzvonili PIN k platební kartě. Taková je Susan, mimo jiné teoretická fyzička, vdaná za geniálního hudebního skladatele Labana. Spolu mají neméně výjimečná a talentovaná šestnáctiletá dvojčata, Thit a Haralda. Jenže výjimeční lidé umějí také přitahovat výjimečné problémy. A když rodině Svendsenových, toho času v Indii, hrozí vězení, a možná i smrt, objeví se podivný nenápadný chlápek z jakéhosi dánského ministerstva a nabídne jim obchod. Zajistí jim propuštění a bezpečný odchod ze země a oni mu za to doma v Dánsku prokážou službičku.

Peter Høeg vystudoval sice literární vědu, ale ve svých dílech se pouští na vlastní pěst cestami, které zatím mnoho autorů neprobádalo. Především je však nápaditý a nebojí se zasadit špionážní zápletku do dystopického rámce, opepřit to politickou kritikou a obložit postmoderními hříčkami. Za tuto barvitost a napínavost často platí nesrozumitelností a rozpadáním zpočátku sevřených dějů.

Jeho díla rozhodně nepostrádají typické rysy a svým stylem i nápady se liší od výtvorů jiných autorů, nicméně obdivuhodné je, že i navzájem jsou naprosto nezaměnitelná. Stylisticky se Susanin efekt od svých předchůdců v mnohém liší: úsečností, krátkými vypointovanými větami, nezvyklou mírou ironie, vtipných průpovídek (jejichž koncentrace je místy až téměř neúnosná), otevřeností a explicitností. Na ideologické rovině se zde autor opět ostře vyhraňuje vůči dánskému establishmentu, vůči sociálnědemokratické společnosti spokojených hygge-občanů, zkorumpovaných politiků a nenažraných podnikatelů a proti nim staví nejen rodinu Svendsenových, ale i nesourodé panoptikum géniů, tvořících kdysi „Komisi pro budoucnost“, po jejíchž stopách se Susan a její rodina vydávají. Opět vytváří lehce dystopický rámec společnosti, kterou zanedlouho postihne blíže neurčený zánik.

Čím jiným je Susanin efekt v høegovském kontextu výjimečný? Zcela určitě tempem vyprávění, které se prakticky po celou knihu zrychluje. Zaujetím pro teoretickou fyziku a množstvím „fyzikálních metafor“, jimiž Susan glosuje své okolí. Ale také množstvím dramatických scének (jako vystřižených z amerických filmů), z nichž hlavní hrdinové vždy nějakým zázračným způsobem vybruslí. A pak je tu hlavní postava, mírně nespolehlivá vypravěčka Susan, žena mnoha tváří, sebestředná a zároveň velice obětavá, spoléhající na řád přírodních zákonitostí, a přesto vládnoucí nedefinovatelnou schopností otvírat druhé, prototyp superinteligentní emancipované ženy, která však za žádných okolností nepřestává být matkou.

Ve srovnání s předchozími knihami je nutné přiznat, že Susanin efekt si udrží čtenářovu pozornost od samého začátku až do úplného konce. Ovšem na to, aby se dal klasifikovat jako laciná spotřební zábava, vyžaduje román velice pečlivé čtení, neboť hltavý čtenář se v ději ztratí, a ochudí se tak nejen o komplikovanou zápletku, ale i o vývoj, jímž hlavní postava prochází ve svém vztahu k rodině a k lásce jako takové.

Høeg patří tak trochu ke značkám, k nimž většina lidí zaujme stanovisko na škále „love it or hate it“, je těžké zůstat k němu lhostejný, zvlášť pokud jste Dán a dokážete vnímat všechny intertextové nuance a narážky. Susanin efekt určitě jeho fanoušky nezklame, avšak těžko říct, zda si jich získá víc než jeho předchůdci.


Peter Høeg: Susanin efekt, přeložil Robert Novotný, Argo, Praha 2018