Morante, Dazai, Grossman či Louis

Duben přinese velké množství zajímavých překladových próz — mezi půltuctem tipů naleznete díla autorů a autorek z Evropy i Asie, z nichž ovšem většina již dávno dosáhla mezinárodního ohlasu. Stranou tentokrát zůstaly slibné domácí novinky, od nové knihy pro děti z pera Olgy Stehlíkové přes další básnickou sbírku Milana Děžinského až po údajně poslední povídkovou knížku Jiřího Kratochvila.

Petra Rautiainenová je finská historička a spisovatelka, jež se dlouhodobě zabývá sámskou kulturou v moderním světě. V roce 2020 debutovala románem Popel a sníh, který nyní vychází v nakladatelství Paseka. Vypráví v něm příběh z exotického prostředí severských pustin, jimiž se na přelomu let 1944 a 1945 přehnala takzvaná laponská válka, která těžce poznamenala nádhernou krajinu i duše místních obyvatel. Protagonistka románu, novinářka Inkeri Lindqvistová, přijíždí v roce 1947 na sever psát reportáž o tom, jak se Laponsko zotavuje z válečného konfliktu, a zároveň pátrá po osudu svého manžela, který tu během bojů v zajateckém lágru za nevyjasněných okolností zmizel. Při svém pátrání však naráží na hradbu mlčení. Historický román s detektivními a špionážními prvky, v němž hrdinka čelí nejen neochotě pamětníků, ale i falešným stopám a identitám, přeložil do češtiny Vladimír Piskoř.

seriál Knižní vyhlídky

Spisovatel přijíždí v čase tuhých mrazů do hlavního města, aby se s činovníky celostátního Svazu spisovatelů dohodl na novém vydání svého deset let zakázaného románu Padlá metropol. Takto nás o dalších sedmnáct let poté uvádí do románu o románu významný čínský spisovatel a esejista Ťia Pching-wa, jehož kontroverzemi provázená monumentální próza Padlá metropol z roku 1993, označovaná za první čínský erotický román, vyšla česky předloni v překladu Denise Molčanova. V románu Otevřít za dvacet let (Dybbuk) — své fiktivní životní zpovědi stárnoucího spisovatele, kterou věnuje sám sobě — vypráví o své bytostné lásce k psaní a literatuře, o cenzuře a strachu, o celostátních demonstracích v roce 1989 a následných represích, o politice, ženách a přátelství, o vysídleném čínském venkově a svém vztahu k domovu. Knihu přeložila Zuzana Li.

Arturův ostrov (Argo), považovaný za nejlepší román oceňované italské spisovatelky Elsy Morante (a manželky Alberta Moravii), vyšel poprvé v roce 1957. Lyrický příběh o dětství a dospívání se odehrává v izolovaném prostředí ostrova Procida v Neapolském zálivu, kde protagonista Arturo prožívá prvních šestnáct let svého života. Arturovou nejvěrnější společnicí je samota, zejména po smrti fenky Immacolaty, která pro něj vytvářela iluzi domova. Matka zemřela při porodu a otec, v chlapcových očích téměř bájná a nedostižná bytost, je stále na dobrodružných výpravách. Z jedné z nich přiveze na ostrov novou manželku a do Arturova světa vstoupí mladičká macecha Nunziata… Elsa Morante se rozhodla dát tématu dospívání na první pohled neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který na jedné straně žije v intimním sepětí s přírodou, a na straně druhé si buduje světonázor na základě velmi heterogenních textů z knihovny v jejich domě. Vychází v překladu Alice Flemrové.

Józó, hlavní hrdina románu Odepsaný (Slovart), vypráví o svém zdánlivě běžném a víceméně normálním životě, přestože se sám cítí neschopen porozumět lidským bytostem. Jeho pokusy o smíření s okolním světem začínají v raném dětství, pokračují na střední škole, kde se pro své okolí stává klaunem, aby zamaskoval odcizení, až ho nakonec v dospělosti dovedou k pokusu o sebevraždu. Japonský spisovatel Osamu Dazai, který si ve 38 letech vzal život, ve své knize bez sentimentu zaznamenává náhodné krutosti života a prchavé okamžiky lidské pospolitosti, porozumění a něhy. Útlou prózu literáta řazeného dnes v Japonsku mezi kultovní autory a známého i tuzemským čtenářům (Zapadající slunce, 1972; Člověk ve stínu, 1996) přeložila Zdenka Švarcová.

Nejnovější román významného izraelského spisovatele a esejisty Davida Grossmana, držitele Mezinárodní Man Bookerovy ceny, nese název Život si se mnou zahrává (Odeon) a přináší příběh tří generací silných žen. Temné události z minulosti otrávily jejich vztahy a neúprosně je přivedly zpět k sobě. Společně se vydávají na cestu na ostrov Goli otok u chorvatského pobřeží. Nyní devadesátiletá Vera zde strávila tři roky ve vězení za Titova režimu v 50. letech, když odmítla zradit svého manžela Miloše, neprávem obviněného z velezrady. Příběh o zranění, které se přenáší z generace na generaci, o děsivé síle tajemství a o lásce, která nevyprchá ani po letech, kdy už milovaný člověk nežije. Příběh odvahy, rodičovské volby a jejích důsledků… Knihu přeložila do češtiny Lenka Bukovská.

„Mé matce ukradli život,“ píše Édouard Louis. „Byla stejně jako já okradena o možnost být sama sebou.“ Literární dílo francouzského spisovatele je autobiografickou sociální freskou, kterou zahájil zpovědí Skoncovat s Eddym B. a prohloubil v pokusu o lepší porozumění svému otci esejem Kdo zabil mého otce. Svou prózu Boje a proměny jedné ženy (Paseka) věnoval příběhu matky, která strávila většinu života v chudobě a nouzi, od střední školy odsouzená k péči o domácnost a děti, ponižovaná instinktivně násilnickým chováním mužů i prostředím patriarchální bílé třídy průmyslové Francie. Jednoho dne, ve svých pětačtyřiceti letech, se však proti tomuto životu vzbouří a vybojuje si svobodu. Tato kniha je příběhem této proměny. Příběhem laskavým i nemilosrdným. Vychází v překladu Sáry Vybíralové.