Na osudech malých, obyčejných lidí autor ukazuje, jak vichry dějin provívají do jejich soukromých životů. Dost často jsou tak silné, že tito lidé jsou jimi sráženi k zemi, připravováni i o to nejmenší přístřeší, v němž by se před nimi mohli ukrýt. Čínské komunistické a posléze komunisticko-turbokapitalistické dějiny — toť věru ostrý fičák.

Sledujeme osud dvou nevlastních bratří. Začíná před Kulturní revolucí a končí na počátku jednadvacátého století. Vyprávění postupuje v nespěchavém sledu dopředu, vždy s podstatnými zastávkami v několika uzlových bodech. Jedním z nich je smrt otce jednoho z bratří, který spadl do výkalů, když pozoroval ženské zadnice. Další velké zastavení tvoří Kulturní revoluce. Je to i román jednoho města, kde lze nalézt mnoho figurek. Skoro by se dalo říct, že až nerudovsky utěšlivých, pokud by se přes město nepřehnaly dějiny. Ty mnohé z těchto figurek proměňují v malé i větší bestijky. Každý z bratří je jiný, ale oba mají k sobě velmi blízko. Ale pouze do chvíle, než je rozdělí nové dějinné příležitosti, tentokrát čínský hospodářský zázrak, který z jednoho z nich učiní beznadějného páriu, z druhého pak obrovského boháče. Ten první si v aktu zoufalství lehá na koleje, druhý plánuje „vyhlídkový let do vesmíru raketou Ruské federace“.

Fičák dějin se valí přes město a za oběť padají nejenom lidé, ale hlavně vztahy mezi nimi. Jü Chua líčí lučavkovité rozleptávání přirozených vazeb… a přitom současně ukazuje, že to jsou právě ony, jež dokážou tomuto fičáku vzdorovat nejvíce. Tohle je Jü Chua ve své nejryzejší podobě: člověk zůstavený sám sobě a hájící poslední baštu, v níž může ještě — jako člověk — přebývat. Touto baštou je soucit a láska. Je tu nádherný vztah rodičů hlavních hrdinů, kteří se po svém ovdovění dali dohromady, nebo i vztah obou bratří, zejména v první polovině románu. Proti této baště je v románu přítomna neustále klokotající burleska násilí, nevraživosti i lhostejnosti. Kulturní revoluce, jak ji optikou malého města vypráví Jü Chua, je mechanismem požírajícím vlastní děti, a to hned několikrát — její první zastánci se stávají oběťmi a ti, kdo je trýzní, jsou semleti posléze také. Kromě toho je to i bestiální karneval, kde se vše vymklo z řádu a začalo si žít vlastním životem. Jakýsi samoúčelný krvavý lʼart pour lʼart.

Jü Chua je autorem opravdu mimořádným, přičemž román Bratři to potvrzuje, ale… Tak trochu v něm něco drhne. Přibylo manýry — jakýchsi vypravěčských odpočivadel, kde se tok děje na dost podstatnou dobu zastavuje a autor jakoby vystupuje nad své téma a zálibně kouzlí, meandruje. Dělá literaturu. Groteska, burleska, hyperbola, karneval — ano, dobře, jenomže se dost často ztrácí důvod. Popínavý břečťan zacloní dům. Trochu se zdá, jako by si Jü Chua s tak velkou plochou (přes sedm set stran) nevěděl rady. Není tu holt síla jeho nejlepších knih — o mnoho kratších románů Žít! a Dva liangy rýžového vína. V nich bylo všeho a vše bylo na svém pravém místě. Řečeno jinak: románu Bratři nechybí téma ani silné postavy, nýbrž vypravěčský rytmus.

Avšak je to stále Jü Chua, vnímavý vypravěč lidských osudů, autor, který nám má co říct.


Jü Chua: Bratři, přeložila Petra Martincová, Verzone, Praha 2018