Tintinova dobrodružství (Les Aventures de Tintin) se poprvé objevila v roce 1929 v dětské příloze katolických novin Le Vingement Siecle (20. století), a to příběh Tintin v zemi Sovětů. Za komiksem, který se později přetavil ve světoznámou sérii, stál tehdy třiadvacetiletý belgický kreslíř Hergé, který se díky ní brzy stal jedním z nejznámějších komiksových tvůrců na světě.

S devadesátiletým výročím se pojí i nové kolorované vydání jednoho z nejslavnějších příběhů: Tintin v Kongu. Ten začal vycházet na pokračování v červnu 1930 a další rok se dočkal sešitového vydání. Na narozeniny by se spíše hodilo vydat úplně první tintinovský komiks, Tintin v zemi Sovětů ovšem vyšel v nekolorované podobě už v roce 2017. Tintin v Kongu je obecně považován za nejkontroverznější příběh, zvláště vlivem postkoloniálních teorií. A byť se jeho nové vydání neobešlo bez kontroverzí ani letos, stojí za to se podívat i na jiné stránky tintinovského fenoménu.

 

Boj se stereotypy

Tintin cílí na dětské čtenáře a vůbec se tím netají. Hlavní postavou je mladý belgický novinář neurčitého adolescentního věku, s nímž se může mládež ztotožnit a který spolu se svým věrným psem Filutou zažívá jedno dobrodružství za druhým.

Tintin vždy doplňoval Julese Verna tam, kde se zdál dětskému čtenáři až příliš fantastický. Tintinovo povolání reportéra dovolovalo chápat jeho cesty jako reportáže o tom, jak daná země vypadá právě v daném okamžiku. Podařilo se mu předvést evropským čtenářům místa, která bývají standardně spojena s dobrodružstvími, záhadami, exotickými zvířaty a tajemnými poklady, jako jsou Afrika, Indie, Čína, Amerika a další.

Hergého vykreslení určitých míst vyvolalo nechvalnou kontroverzi, kterou způsobil stereotypní pohled, jenž neměl s realitou nic společného. Ať už je to výše zmíněné a tolikrát omílané Kongo, nebo také díly Tintin v zemi SovětůTintin v Americe. Sověti jsou vykresleni jako prošpiclovaný národ, kterému vládne propaganda, a nádech celého komiksu byl silně antikomunistický. Stejně tak Tintinova dobrodružství ve Spojených státech podávala jen stereotypní představu o dění za oceánem. V Hergého komiksu byla totiž Amerika předvedena jako země gangsterů, pašeráků, nekonečných automobilových honiček a přestřelek.

Obraz, který tyto tři komiksy podávaly, nebyl však ničím rasistickým či xenofobním — byla to běžná dobová představa o těchto zemích. Zlom, kdy si Hergé uvědomil, že by měl více studovat skutečné poměry, jaké panují v zemi, kam chtěl Tintina vyslat, přišel s čínským příběhem Modrý lotos. Univerzitní profesor Gosset jej seznámil s čínským studentem, který mu představil skutečný obraz Číny. Tak se v albu objevily nejen napjaté vztahy mezi Čínou a Japonskem, ale také koloniální duch bílých Evropanů.

 

Mladí skauti

Postava Tintina je výrazem absolutní ctnosti. Jak někteří kritici komiksu často připomínali, vypadá to, jako by Tintin neměl vůbec žádné negativní vlastnosti. Zvládá řídit všechny druhy dopravních prostředků od motorky až po letadla a tanky, zvládá opravit či vynalézt jakoukoli věc, kterou právě potřebuje, je neomylný a zkušený střelec, stejně jako neporazitelný zápasník. Kromě toho je milý, laskavý, přátelský a vždy odhodlaný postavit se proti bezpráví.

Navazuje totiž jistě na Hergého předchozí skautský komiks Totor. Hergé u svého hrdiny vychází z původních skautských zásad a dovedností, které učí nejen šikovnosti a zručnosti, ale především morálním kvalitám. Vše, co nám Tintin ukazuje, je vlastně aplikované skautství, podobně jako ho u nás zpodobnil v knížkách Jaroslav Foglar. Vytváří vzor odvahy a nezdolnosti pro mladé čtenáře.

Když už jsem zmínil Foglara, Tintin opravdu může někdy působit jako Mirek Dušín, přesto je však mezi nimi rozdíl. Tintin se totiž soustředí na předvádění svých morálních kvalit během děje a pouze svým jednáním. Je morální, přesto nemoralizuje (potýká se navíc s trošku náročnějšími protivíky než Rychlé šípy). A co je nejdůležitější: Hergé nepsal své příběhy s intencí k morálnímu ponaučení. Co můžeme Tintinovi přisoudit, jsou maximálně skautské kvality, které se naučil v mládí a kterých se dokázal držet poté i v dalším životě, což je možná Hergého poselství morálky v tomto komiksu.

 

Čistá linka

Spolu s Hergém nastoupila v belgo-francouzském komiksu škola tzv. čisté linky (ligne claire). Tato technika se odrážela ve dvou propojených aspektech komiksu — čistý styl měl vyprávět čisté příběhy. Ploché barvy bez většího stínování, způsob detailně vykresleného prostředí proti karikaturnímu vykreslení postav. Tváře tvořené jen několika prvky, které dokázaly vyjádřit základní škálu emocí.

S karikaturní zkratkou zde souvisí pochopitelně celý žánr dobrodružného komiksu. Tak jako jsou zkratkovitě vyvedeny tváře postav, je zkratkovitě předvedena i jejich povaha. Nejde zde o psychologii, ale o postavy, s nimiž se může každý při čtení ztotožnit. Čistá linka dovoluje čistokrevný vstup do světa stejně jako v dobrodružných románech, kde není tolik času na psychologii, jako spíš na akci, kde je prostředí věnována mnohem větší pozornost než rozporům a tápáním v mysli hlavního hrdiny.

Rozestavění panelů v Hergého kompozicích se přímo drží techniky akčních a dobrodružných komiksů. Co však přidává, je způsob užití barevného spektra. Jelikož lokace se velmi často mění po několika stranách, proměňuje se i mizanscéna, která se vždy dokáže zbarvit do jiných odstínů — ulice přímořského města a skály u moře, les a poušť, interiéry chrámu či džungle. Vždy se mění pozadí a dominantní barevná složka, která tak umocňuje dojem pohybu a rychlosti děje.

Čistá linka měla následně velký vliv na celý belgo-francouzský komiks a její vliv dosáhl i dál. Odraz tohoto stylu (ať už míněný vážně, nebo parodický) můžeme najít v celých dějinách komiksu — od Asterixe po Charlese Burnse. Dokonce když se dívám na některé rozsáhlejší Hergého panely, připadá mi, jako bych se díval na některé z vizí, které později zachytil Moebius.

 

Tintinovo století

Tintinova dobrodružství vyšla v celkem třiadvaceti knihách, poslední byla vydána v roce 1976. Nesou v sobě obraz 20. století — kolonialismus, studenou válku, cestu na Měsíc, objevování Východu. Tintin představuje novináře z doby, v níž byli ještě chápáni jako neohrožení hledači pravdy, kteří nás informují o tom, jak vypadá svět, a ne jako nyní často vykreslení nepřátelé společnosti. Tehdy byl novinář — hlavně díky Tintinovi — symbolem odvahy a dobrodružství.

První díly zatížené dobovým ideologickým viděním není třeba odsuzovat. Právě naopak je třeba je znovu tisknout a dávat je dětem. Nabízí totiž dokonalé svědectví o tom, jak tehdejší Evropané smýšleli o zbytku světa a jaký obraz toho světa jim byl předáván. Hergé se naštěstí poučil a jeho další knihy už přinášejí obraz bližší skutečnosti.