fejeton
11/06/2022 | fejeton |

Malé božské trauma

Zemřel jsem neoficiálně roku 2012. Rozchod se starším géniem, který se mě zmocnil v době nejkřehčího dospívání, jsem skutečně prožíval jako druh smrti. Přišlo mi, že už nemohu žít dál, rozhodně ne s někým ve dvojici.

09/05/2022 | fejeton |

Loď do nového světa

O letních prázdninách jsem býval často sám. Rodiče nás vzali k moři jen jednou, a ještě k tomu do Polska. Holek jsem se bál, místo toho jsem si vyměnil tisíce e-mailů s jedním starším filozofem, který mě zasvěcoval nejenom do dějin starého Řecka. Který mi nepříjemně zrcadlil mé maloměšťáctví. A který mi kladl na srdce, že to nejcennější se často skrývá tam, kde to nečekáme.

05/04/2022 | fejeton |

Zápočty ze soucitu

Vždy jsem se uměl kamarádit se šprty, ale mé srdce bilo se záškoláky. A sám jsem patřil k mase dvojkařů, která se jenom tak vezla a lezla mi krkem. Nedokázal jsem si představit, že by se ty hustě popsané tabule a monology učitelů mohly nějak týkat mého života. A pokud už se za katedrou zjevil někdo okouzlující, působil spíš jako výjimka, porucha ve stávajícím řádu.

08/03/2022 | fejeton |

To mrtvé dítě v nás

Narodil jsem se na Štědrý den. Při vyplňování rodného čísla mi vždycky nějaká úřednice připomene „i vy Ježíšku“, a než se přejde k trvalému bydlišti, třpytí se jí oči. Nemám to rád. Ježíškem byl u nás doma někdo jiný — můj bráška Marián. Fejeton Ondřeje Macla.

11/02/2022 | fejeton |

Svět jako divadlo a bezdomoví

„Před usnutím nám táta hrával pohádky. Vzpomínám, jak jeho chlupatá ruka lehce nadnášela blikačku na kolo s jistotou, že je to hvězda. A když měl za to, že spíme, a hvězda se stávala zas blikačkou, s bratrem jsme přes zeď ještě naslouchali jeho hlasitému kloktání a představovali jsme si, že nebydlíme ve 2+1 na hradeckém předměstí, ale kdesi u vodopádu.“ Fejeton Ondřeje Macla.