„Kdyby růži zvali syrečkem, voněla by stejně?“ V práci nám nedávno všem přišel nezvykle osobní mail od účetního. Do té doby jsme ho znali jako Láďu Chudáčika, to už ale neplatí: změnil si jméno na Láďu Šťastného.
Teprve před sto lety přinesl Marcel Duchamp do galerie pisoár a tak trochu tím způsobil revoluci v umění. Umělec je umění a umění je umělec. Člověk by čekal, že tato bezbřehá definice chvíli vydrží, avšak umělci se dnes opět bojí, že přijde revoluce další, totiž že jim práci ukradnou roboti.
Má humor hranice? Můžeme se smát nemocným? A co takové náhlé úmrtí? Věra Horváthová Duždová miluje černý humor, což přibližuje ve svém fejetonu na řadě příkladů. Její fantazie sahá dokonce tak daleko, že si vymyslela vlastní ves jménem Ztracenov.
Přišla smrt, poslední dny už vyhlížená, aby ho převedla do jiného života. „Smrt smrtí nekončí I smrt / přináší jenom jiný život.“ Zdeněk Rieger (1947—2023) byl rodinný terapeut, manželský poradce, odborník na krizovou intervenci, na vedení psychoterapeutických skupin, psal odborné knihy, fejetony, glosy, ale při tom všem zůstával básník.
Nejdřív se zbláznili ptáci. Kroužili nad středověkým centrem Alghera ve výstražných manévrech a nezpívali. Řvali. Nebe se převlékalo do ošklivých šatů, jako by mu už na ničem nezáleželo.
Doslechla se, že varšavský Dům zábavy a kultury pořádá otevřené klání ve slam poetry. Psát básně, natož ty soutěžní, jí moc nešlo, na to byla „zkažená“ filozofií, přece však dostala chuť si to vyzkoušet. Připravila si pásmo o potraceném plodu. A pokud by při troše štěstí postoupila do druhého kola, měla v záloze jakýsi seznam důvodů, proč je dobré žít na tomhle světě.
