Rozumíme hlavou, tělem, srdcem, intuitivně, na základě znalostí i bez nich. Kde se bere v naší mysli rozumění? Mám štěstí, že mohu sledovat zrod rozumění u dítěte, jemuž je čtrnáct měsíců. Před dvěma týdny začalo chodit — už i venku v botách, štráduje si to mezi poli, nepadá.
„Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že jednoho dne budu překládat české komiksy do angličtiny, asi bych jenom zírala nebo bych se zasmála.“ Na čem pracuje Julia Sherwood, která překládá české knihy do angličtiny?
Vlak snížil rychlost a zastavil. S velkým kufrem jsem vystoupila. Bylo už šero. Foukal čerstvý a chladný vítr, který ještě nenesl stopy jara. Stála jsem na hlavním nádraží v Brně. Skutečně. Můj mozek byl jako omámený kvůli únavě z dlouhé cesty, která trvala déle než 24 hodin. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jsem opravdu v Brně, nebo jsem ve snu?
… tak si lehne. Ano, můžeme si ustlat i na zemi, častěji však k tomu využíváme nějaký kus nábytku. Pro jeho označení máme v češtině minimálně osmnáct různých pojmenování.
Občas ještě zaslechnu, že lidé, kteří chodí na cony, jsou divní. Posledně už to nebylo s pohrdáním, jen s takovým blahosklonným úsměvem, obvykle vyhrazeným pro děti. Všem, kdo si tohle myslí, bych ráda citovala kmotra Křepelku z první kapitoly Společenstva Prstenu: „Jestli ti jsou divní, tak bychom tady užili divnosti trochu víc.“
Ani já nezůstal ušetřen stěhování. Na stará kolena… Na každý pád to bylo stěhování poslední. Ani já nezůstal ušetřen prognóz a mouder, že lepší je vyhořet než se stěhovat. Ale nakonec tu stojí vítězové, sešikovaní v zástupu, kteří na stěhování vydělali. Knihy…
