„Připravujeme Hamleta a moc by se nám zamlouval psychologický profil titulní postavy,“ stálo v e-mailu z divadla Komedie a z časopisu Moderní divadlo. Termín „psychologický profil“ byl v uvozovkách a milá paní šéfredaktorka ještě připsala, že rozbor mohu pojmout velmi svobodně.
Jak to tak bývá, právě mám na pomyslném pracovním stole více knih v různém stadiu překladatelského a redakčního procesu: ani mně se nevyhnula vlna nigerijských autorů a thrillerů o osudových setkáních ve vlaku, především se však v nakladatelství Planeta9 chystá k vydání knížka, kterou by si měl přečíst každý Čech: Šaman od Kima Stanleyho Robinsona.
Představte si nádhernou rozlehlou zahradu. Sytě rudé hortenzie se uklánějí popínavým žlutým růžím, pásy narcisů kynou jiřinám, tulipány si na hlavy pod zlatavým sluncem uvazují růžový turban. Na staré okrasné jezírko z nebe shlíží natržený mrak. V zadní části přechází zastřižený trávník v louku plnou divokých květin, a kdo by šel ještě dál, až za mokřiny v koutě, toho by obklopily vzrostlé javory a buky.
Co zbude po básníkovi? Báseň, řeklo by se. Proč se ptáš? Ano, já vím, ale která? To se nikdy neví. Může to být báseň o mršině. O poštovní schránce nebo o stéblech trávy. Anebo o tom, že jsem u pramene a žízní hynu. Zbude jedna ikonická báseň vytištěná ve sbírce. Zbyl ikonický Máj. I Maryčku Magdonovu jsme znali všichni.
Znáte ony vlezlé ankety čili vyzvídání, co budou lidé číst o prázdninách? (Otazník ani není namístě.) Z povědomí se vynoří odpovědi, dokonce i spisovatelů: Něco k vodě. Něco odpočinkového. Lehčí žánr. Detektivku. Vždycky jsem si nad odpověďmi uvědomoval, že jsem na tom jinak. Střádám na léto měsíce odkládané tituly…
„Už dlouho jsi nedávala na Facebook žádné ukázky z překladu,“ stěžují si kamarádi. „Ty nic nepřekládáš? Co překládáš? Ale mohlo by to už být pro změnu něco trochu veselejšího…“
