Ománská spisovatelka Džucha Alharsiová získala společně s americkou překladatelkou Marilyn Boothovou Mezinárodní Man Bookerovu cenu. Porota ocenila anglický překlad jejího románu Celestial Bodies (Nebeská tělesa). K ceně se váže i finanční odměna padesát tisíc liber (zhruba jeden a půl milionu korun), kterou si tradičně autor a překladatel dělí napůl mezi sebe.

Údajně první ománská próza přeložená do angličtiny a první arabsky psaný román s Man Bookerovou cenou vypráví prostřednictvím osudů tří vesnických žen sociální dějiny Ománu, který se během dvacátého století proměnil z otrokářské kolonie v ropnou velmoc. Román, jehož původní název by se dal přeložit jako „Měsíční dámy“, je v pořadí druhý ze tří, které čtyřicetiletá Alharsiová napsala. Mimo to vydala dvě sbírky povídek a knihu pro děti a přednáší o arabské poezii na univerzitě v Muscatu.

Mezinárodní Man Bookerova cena byla založena v roce 2005 a může ji získat jakékoliv dílo světové prózy přeložené do angličtiny. Cena letos naposledy nesla přízvisko sponzorující investiční skupiny Man Group. Od příštího roku sponzorství přebírá americká nadace Crankstart.


„Z Timesů se stala továrna na knížky,“ říká jeden z novinářů slavného newyorského deníku. Situace v redakci došla až tak daleko, že všem zaměstnancům přišla počátkem května ohledně plánů psát a vydávat knihy varovná zpráva od hlavních editorů.

Vzhledem k politické a společenské situaci ve Spojených státech a k mediálním a technologickým trendům je dnes kvalitní nonfiction literatura jedno z nejžádanějších zboží, spolu s infotainmentovými show na kabelových televizích a streamovacích službách. Novináři proto v současnosti dostávají více nabídek k externí spolupráci než kdy dřív — a o hvězdách z The New York Times to platí dvojnásob. Magazín Vanity Fair sestavil dvojciferný výčet knižních projektů členů redakce Timesů jen na základě zpráv z posledních měsíců.

Pro redakci deníku to je problém ze dvou důvodů. Jednak přichází kvůli „book leave“, čili dočasnému přerušení spolupráce kvůli psaní knihy, o nejzkušenější novináře, komentátory, analytiky nebo i editory. A zadruhé — spousta materiálu, který by mohl plnit stránky The New York Times, jde do knih.

V memorandu od editorů, podle jednoho ze zaměstnanců „něžném plácnutí přes prsty“, je proto explicitně popsán postup společnosti v případě, že některý ze zaměstnanců hodlá vydat knihu: mají nabídnout knihu k vydání také samotným Timesům; ujistit se, že o jejich nabídce ví šéf oddělení a editor; a nakonec oficiálně požádat o dočasný odchod, s přesně stanovenou dobou návratu.

„Naše společnost si vyhrazuje právo zamítnout žádost o book leave z jakýchkoliv důvodů. Naše žurnalistické potřeby musí být na prvním místě,“ píše se ve zprávě.