Knihkupectví je moje království
Na jihlavském knihkupectví Jitka je vidět, že se o něj majitelka stará a že mu věnuje spoustu času i energie. Přestože obchod není velký, nabízí knihy mnoha žánrů a zaměření od beletrie přes průvodce až po učebnice. „Když člověk chce, aby bylo krásně, aby se zákazníci a kdokoliv, kdo navštíví naše knihkupectví, v něm cítili dobře, aby to na ně působilo se srdcem, tak to dělá pomocí odříkání, práce a lásky k ní,“ říká s úsměvem Jitka Křivánková.
Fotografie na internetu častokrát zkreslují realitu. Jihlavské knihkupectví sice vypadalo pěkně, ale teprve když jsem stál před ním a následně uvnitř, uvědomil jsem si, že jde o výjimečně udržovaný obchod. Ohromné výlohy plné knih ve stěnách opraveného rohového domu, uklizený prostor a ve dvou místnostech přehledně rozmístěné knihy v tmavohnědých policích. A do toho Jitka Křivánková, rozená Jihlavanka, usměvavá a pozitivně naladěná knihkupkyně, která se prodeji knih věnuje už čtyřicet jedna let.
„Celý život miluju prodávání, už jako malá holka jsem si hrála na prodavačku. Nejlepší dárek, který jsem tenkrát dostala k Vánocům, byla pokladna. Později po vyučování na základní škole jsem chodila pomáhat sestřenici do jedné prodejny,“ vzpomíná knihkupkyně a přitom stojí na konci dlouhého pultu.
Jezdily jsme prodávat i do nemocnice
Kromě toho jí už od dětství bavily knihy, hodně četla a vzhledem k dané době ji od čtení neodváděly žádné technologické výdobytky. Když pak přemýšlela, co bude dělat dál, bylo celkem jasné, že se vydá na střední knihkupeckou školu do Luhačovic. Vzali jí, a tak se mohla střídavě jeden měsíc učit a druhý jezdit zpátky domů do Jihlavy, kde chodila na praxi do místního knihkupectví.
„Vždy jsem se těšila do práce, už po měsíci jsem věděla, kteří zákazníci chodí pravidelně. I když jsem jako učnice dělala všechno, co bylo potřeba,“ vypráví paní Jitka. Brala to však jako školu života a nevyhnutelný krok dopředu. Po vyučení se vrátila do rodné Jihlavy, vyžádal si ji totiž knihkupec Otava. „Pan Otava byl puntičkářský a velmi přísný člověk, ale mnoho jsem se u něj naučila, někdy je ta přísnost lepší. Dnes už jeho obchod vlastní jeho dcery,“ hodnotí.
Následně získala zkušenost v místním — dnes už zrušeném — antikvariátu, jejž milovala zejména kvůli zajímavým knihám, které jinde nebyly k dostání. „Ale zřejmě jsem byla moc mladá na to, aby mě tam nechali i po odchodu jedné starší kolegyně. V devadesátých letech jsem proto přešla do těchto prostor jako vedoucí jedné z prodejen KNIHA, národní podnik Brno,“ vysvětluje.
Nicméně už začátkem roku 1991 se jí podařilo vydražit spodní patro domu, ve kterém se nacházíme, respektive prostory knihkupectví. „Devadesátá léta byla úžasná, lidé měli hlad po knihách. V té době jsem měla dost zaměstnankyň na to, abychom na kempinkových stolečcích nebo ve stáncích prodávaly knihy na různých místech ve městě, jezdily jsme i do nemocnice,“ doplňuje.
Po několika letech šel do dražby celý dům, a protože se paní Jitka bála, aby nepřišla o své už fungující knihkupectví, zúčastnila se jí a nakonec uspěla. „Dalo mi hodně práce, než se to celé zaplatilo, ale nedalo se nic dělat. Dnes už je to vyřízené a já se věnuju jenom obchodu,“ říká radostným tónem.
Po loňském odchodu své zaměstnankyně si změnila pracovní dobu a letos v lednu si konečně dopřála dovolenou. Dosud totiž nikam nejezdila a všechno, co vydělala, investovala zpátky do knihkupectví. „Chtěla bych ještě baldachýnové markýzy, bylo by to mnohem hezčí a nepršelo by na výlohy a nesvítilo by na vystavené knihy, ale památkáři mi to nedovolili,“ přibližuje paní Jitka. „Knihkupectví je moje království, miluju lidi, a když za mnou přijdou, ráda pro ně udělám všechno, snažím se jim pomoci.“
Dokud to půjde
Knihkupectví na rohu ulic Komenského a Dominikánská neprodává jen knihy, ale taky keramiku a drahé kameny. „Po revoluci byl i po keramice velký hlad, proto jsem se rozhodla ji tady nabízet. Kdysi jsme ji měli v celé zadní místnosti, dnes je jí méně. A miluju kameny, nabíjejí mě energií, abych to všechno zvládla,“ přiznává se zvláštní jiskrou v očích. Paní Jitka se v kamenech dobře vyzná, proto se nebojí svým zákazníkům pomoct s výběrem toho správného. Podobně má ráda i náramky z drahých kamenů, jež lidem nabídne, pokud o ně stojí. Rozhodně nezapře nadání, které v sobě pěstuje v podstatě celý život, a tím je prodávání.
Kromě paní Jitky v Jihlavě ve stejném oboru podnikají už zmíněné dcery Otavovy, na náměstí je pak Knihkupectví a čajovna Kuba & Pařízek a nechybí ani řetězce Luxor, Kanzelsberger a Dobrovský. „Konkurence je na tak malé město veliká, ale věřím, že mezi lidmi jsou zákazníci, kteří preferují osobní kontakt a jsou spokojeni, když jim prodavač nabídne pomoc, doporučí nějakou knihu a popovídá si s nimi, a právě to mohu nabídnout v mém knihkupectví,“ popisuje své pocity. Paní Jitka má dceru, nicméně ta se věnuje svým učitelským povinnostem. „Dokud to půjde, budu tady,“ dodává optimisticky.
„Nedávno jsme u nás měli opět autogramiádu, byla to jihlavská autorka Věra Bučilová. Některé regály v přední místnosti jsme přesunuli, abychom tam mohli dát stolek, židličky a křesílka. Já bych takové čtenářské zákoutí chtěla natrvalo, ale to možná až za pár let, musela bych omezit škálu nabízených knížek. Líbí se mi, že mám pro zákazníky široký výběr publikací různých žánrů a oborů,“ říká na závěr a já ještě dopíjím kávu a rozhlížím se po Jitčině království.