komentář
11/06/2020 | komentář | Anna Maślanka, Łukasz Grzesiczak

Přežijí v Polsku malá knihkupectví?

Iniciativa Książki kupuję kameralnie (Knihy kupuji v malých knihkupectvích) je možná poslední naděje na záchranu malých knihkupectví v Polsku. V zemi, kde přes šedesát procent lidí nepřečte ani jednu knihu za rok a jejímuž trhu dominují velké řetězce a internetová knihkupectví.

04/06/2020 | komentář | Matěj Stropnický

Konec konců Literárek

Na konci května vyšly naposledy Literární noviny. Ohrožené — sebou i zvenku, státem i trhem — byly vlastně ale téměř po celou dobu své dlouhé existence, u níž je vůbec těžké říct, kdy byly stále ještě týmž časopisem a kdy časopisem zcela jiným, jen vydávaným pod týmž jménem.

28/05/2020 | komentář | Zdeněk Staszek

Léčivý objem

Knižní průmysl se pomalu zotavuje z krize a uzdravení ještě nějakou dobu potrvá, podle některých odhadů i v řádu let. Co však takové zdraví znamená?

21/05/2020 | komentář | Martin Lukáš

Literární kritika jako fackovací panák

Dlouho jsem váhal, jestli reagovat na text Evy Klíčové „Kritika v osamění“ (Host 1/2020) pojednávající o První bilanci. Článek se věnuje pravidelné prosincové diskusi o české literatuře uplynulých dvanácti měsíců, kterou pořádá Ústav pro českou literaturu AV ČR. Tu jsem loni organizoval a moderoval. K reakci mě nakonec přivádí především potřeba upozornit na to, jak Eva Klíčová pomocí účelově nastavené perspektivy hodnocení První bilance, nesené náležitou rétorikou a taktickým výběrem informací, vyrobila z události (tj. toho, co se stalo) „důkaz“ (to, co je) o krizi současné české literární kritiky.

14/05/2020 | komentář | Klára Goldstein

Takové divné jaro…

Dřevo se listem odievá, slavíček v keřku spievá a my vycházíme z tohoto podivného bezčasí kromě jiného snad opět o něco nedůvěřivější a skeptičtější. Důvody, pro které se tak děje, jsou četné, ale možná v nás doba, která je za námi, otevře i (zatím možná netušené) pozitivní rámce.

07/05/2020 | komentář | Jindřich Janíček

Nejmenší přežívá

Nakladatelství, které máme a které vydá dvě až tři knihy ročně (někdy i trochu víc), současnou krizovou situací vůbec ovlivněno nebylo. Všichni spolupracovníci jsou externí a my jsme ve výhodné situaci, kdy nám je docela jedno, jestli něco vydáme na jaře, v létě, na podzim nebo až po Vánocích. Za pět let naší existence se ještě nestalo, že bychom za rok nevydali nic. Ale i to se může stát. Rozhodně by se však nejednalo o tragédii.