Zveřejňujeme reakci básníka a bohemisty Libora Staňka II. na zde publikovaný projev básnířky Alžběty Stančákové ze Sjezdu spisovatelů.
Projev básnířky Alžběty Stančákové, kterým otevřela předposlední diskusní blok s tématem Literatura a feminismus v rámci letošního Sjezdu spisovatelů.
Snahy o zakazování knih se jen v USA za posledních několik let rozrostly z relativně izolovaných případů do mnohem většího problému. V Česku přitom stále mluvíme jen o „rušení“ kontroverzních celebrit a hrozbě cancel culture. Proč raději hájíme kontroverzní a problematické výroky celebrit a zapomínáme na ty, kterým skutečně ubližují? Reakce Marka Torčíka nejen na článek Viktora Janiše z květnového Hosta.
Českou mediální obcí už chvíli obchází otázka: kdo bude první vlivný novinář či novinářka, kteří opustí tradiční redakci a začnou vydělávat pouze sami na sebe? Podmínky pro vydělání pořádného balíku nikdy nebyly pro osamocené autory příznivější. Stačí si založit účet na Substacku či některé z českých služeb pro rozesílání placených newsletterů — a kasírovat.
Čas od času čelím otázce, jak přeložit do češtiny maďarské sloveso „magyarkodik“. Kořenem slovesa je maďarské podstatné (anebo přídavné) jméno „magyar“, doslovný překlad by tudíž zněl přibližně jako „maďarčit“. Akademický maďarsko-český slovník termín opisuje takto: „dávat hlasitě najevo své maďarství“.
V poslední době z četných recenzí a kritických textů zaznívá, mnohdy mezi řádky, požadavek na poezii, aby byla explicitní, nic nezamlžovala, a stala se tak čtenáři zcela srozumitelnou. To jsme se tolik začali bát tajemství a nedořečenosti, prostoru, který máme ohledávat sami za sebe a za svou zkušenost? A kde už v současném světě tajemství nalézat, když ne v poezii?
