V měsíci říjnu si připomínáme dvojnásobné halasovské výročí (3. 10. 1901 — 27. 10. 1949). Zároveň letos uplývá právě devadesát let od vydání druhé Halasovy sbírky Kohout plaší smrt, která ve své době vyvolala kontroverzní a prudké reakce.
Do kánonu témat českých kulturních komentářů v posledních měsících přibylo několik zahraničních importů ze Západu. Zejména jde o termíny cancel culture a erase culture popisující situace, kdy se umělecká díla, jejich autoři i celé instituce revidují podle měnícího se společenského konsensu, co je a není v našich společnostech přípustné s ohledem na etnickou, rasovou, genderovou či náboženskou emancipaci. Častým závěrem přitom bývá, že umění je umění — a na okolnostech nezáleží.
Dění kolem neoprávněného užití několika básní v antologii Milá Mácho přineslo řadu reflexí a námětů pro příští diskuse. Někteří lidé se zhrozili nad nastalou situací a protest podpořili, jiní, byť menšina, tvrdili, že autorky mají být za výběr rády a celou záležitost prostě přejít. A další se ocitli kdesi mezi těmito póly — neoprávněné užití díla není správné a ohrazení je namístě… Proč ale dělat z literatury byznys tím, že se zmíníme o honoráři?
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) přišel podle informací Českého rozhlasu na počátku léta s iniciativou na podporu knižního byznysu. Ministerstvo školství mělo každému žákovi základní nebo střední školy zajistit poukázku na nákup knih. Svaz při setkání s vládními zástupci argumentoval finančním propadem nakladatelů a knihkupců způsobeným protipandemickými opatřeními.
Polemika s recenzí Evy Klíčové. Kniha Jana Nováka Kundera: Český život a doba má mnoho nedostatků, počínaje neuměřenou délkou a konče neopatrným zacházením s prameny. Eva Klíčová však podobně jako několik jiných recenzentů knihu popisuje nikoli jako úmorný román o jednom přeceňovaném romanopisci, ale jako „proces“ se slavným levicovým spisovatelem — kniha u ní neobstává zejména proto, že je údajně psána z antikomunistické pozice.
K létu bezodkladně patří intenzivnější vzpomínání na dětství, na místa a kouzla s ním spojená. Možná dnes s větší nostalgií procházíme prostory, které pro nás měly určující vliv i v literárním slova smyslu, které nás inspirovaly a utvářely, kam jsme se uchylovali při četbě či psaní, abychom měli pokoj od okolního světa. Nevím, zda se mi to jen zdá, ale v literárním kontextu jsou velevhodným místem, snad pro svou mystiku a klid, staré zahrady. Fejeton básnířky Kláry Goldstein.
