Při přemýšlení nad tím, proč mě osobně při tvorbě knižní grafiky některá práce baví méně a jiná více, jsem zjistila banální, ale podstatnou věc — záleží na knize. Je totiž docela velký rozdíl mezi tím, navrhovat obálku pro první vydání současného českého autora, pro první české vydání zahraničního autora nebo pro nové vydání knihy všeobecně známé.
Pokud se bude preferovat pouze vkus mužů odborníků, bude česká literatura monokulturní — a to (díky smrkům) už víme, jak dopadá. Copak v literatuře nenajdeme dost profesionálek?
Jak zvládáte kritiku a soudy vaší osoby? Nenabízím řešení. Navíc si myslím, že můj přístup není ani hoden následování.
Článek „Zkostnatělá česká fantastika“ zveřejněný na Sardenu 7. února 2020 vyvolal debatu, jakou v žánrovém prostředí dlouho nepamatujeme. Debata o tom, jaká má nebo nemá česká fantastika být a o čem mají autoři psát, spíše než o stavu fantastiky vypovídá o stavu společnosti. Jak ve světě, tak u nás.
Počátek února byl komiksovým koncentrátem. Sešlo se vyhlášení cen Muriel i konání prvního ročníku pražského Comic-Conu. Vše začalo předáváním cen českým komiksovým tvůrcům, překladatelům nebo samotným nakladatelům. Což je pozitivní věc. To, jak to probíhalo, už méně.
V reakci na článek Alžběty Glancové o hnutí BDS z prosincového Hosta Magdaléna Křížová a Zdeněk Jehlička zpřesňují roli hnutí v izraelsko-palestinském sporu i politický a historický kontext jeho existence.