Komiksy upozorňují na skryté vrstvy české společnosti

Při pohledu do nominací na ceny Muriel z aktuálního i minulých ročníků člověka napadne, že jednou z určujících inspirací tuzemských tvůrců je moderní historie. Je to český, nebo širší, světový trend? Svědčí to něco o čím dál větších ambicích komiksového média. Komiks už přestává být doménou komických stripů a dobrodružných příběhů pro mládež, ale chce zpracovávat vážnější témata. Zájem o moderní českou historii asi vyplývá z toho, že čeští čtenáři takové příběhy chtějí číst. Velmi podobná situace je i v české kinematografii, kde se zpracovávají obdobná témata. Zároveň se hodně pracuje se skutečnými událostmi a reportážním přístupem — zmiňme třeba vítěznou Svatou Barboru nebo Návrat Krále Šumavy 1 — a svým způsobem k nim lze přistupovat jako k sociálním komentářům. Které fasety české společnosti komiksové tvůrce zajímají? To se celkem liší autor od autora. Existují komiksy, které často prostě jen jednostranně přežvýkají nějaké zásadní dějinné události, jiné se psychologicky zabývají konkrétními osobnostmi. U Návratu Krále Šumavy jde hodně o evokování tehdejší každodennosti, je to příběh o obyčejných lidech a civilních situacích, často vyprávěný spíš obrazem než slovem. Náladou také evokuje dobové filmy. U Svaté Barbory jde o rozkrývání velice podivné, nepochopitelné kauzy — jde tam o upozornění na to, že v české společnosti existují skryté vrstvy, o kterých se na veřejnosti vůbec neví. U nominovaných komiksů mě kromě důrazu na fakta také zaujalo jakési civilní, každodenní, skoro maloměstské ladění. Je v českém komiksu přítomná (kromě Káji Saudka) i nějaká fantaskní tradice? Speciálně u scénářů Vojtěcha Maška se skoro vždy zároveň objevuje nějaké groteskno nebo fantaskno, které se s tím civilním laděním prolíná. Ukázkou vyloženě saudkovské tradice je třeba trilogie Karla Jerieho Candide, která se loni uzavřela posledním dílem.

Vojtěch Mašek s cenou Muriel, foto: Jakub Hněvkovský

Vojtěch Mašek získal za Sestry Dietlovy cenu za nejlepší komiksovou knihu i scénář, podílel se také na další oceněné knize Svatá Barbora. V čem spočívá přitažlivost a kvalita jeho tvorby? Maška považuji za nejzásadnějšího českého komiksového scenáristu současnosti. Nejde jen o to, že perfektně zvládá vyprávění příběhů komiksovou formou a dokáže nacházet nápaditá řešení, jak sdělovat informace a nálady čtenářům. Zároveň dokáže vytvářet světy, které jsou poutavé a fascinující a o kterých si dovedeme snadno představit, jak přesahují přes to, co je v komiksu konkrétně vylíčeno, a existují i někde mimo popsané události. Kromě toho mě osobně Mašek ohromně vyhovuje jako kreslíř. Jeho velmi osobitá technika je také na hraně civilního a naprosto groteskního. Sestry Dietlovy jsou podle mě mimořádně povedený výtvarný počin. Komiksy už asi nikdo nepovažuje za dětskou zábavu, naopak — ke komiksům skutečně určeným dětem se začíná upírat kritická pozornost. Letos se poprvé udělovala i cena za nejlepší komiks pro děti. Jak vypadá dnešní dětský komiks? Komiksy pro děti a mládež dnes myslím zažívají ohromný kreativní impuls i ze strany animovaných televizních seriálů od Cartoon Network jako Adventure Time, které jsou velmi sofistikované. Je skvělé, že u nás vycházejí komiksy jako Hilda nebo Záleskautky, protože ty nás konfrontují s tím, jaké dětské komiksy vycházejí ve světě. Oproti komiksům pro dospělé máme navíc štěstí, že u nás existuje dlouhá tradice dětských komiksů v časopisech jako Čtyřlístek, a je skvělé, že tahle tradice nějak přežívá — oproti českému animovanému filmu, který vyloženě živoří.