Útlá práce obsahuje dvacet textů, které radí, jak se vyhnout nástupu diktatury. Název každé kapitoly zní jako výzva („Ochraňuj instituce a braň je“ nebo „Nepoužívej fráze, přemýšlej o tom, co říkáš“) a většina pasáží prostřednictvím poučení z evropské historie varuje před vznikem podobných situací v současnosti. Například v kapitole „Pamatuj na profesní etiku“ nám Snyder připomíná německé právníky, lékaře a podnikatele, kteří sloužili nacismu. Ti rezignovali na profesní etiku, která by je držela jako soudržnou a silnou skupinu a dodala jim sebevědomí postavit se politické poslušnosti. Snyder proto volá po dodržování této etiky jako jedné z protivah autoritářského nátlaku.

Důležité jsou ty části knihy, kde Snyder upozorňuje na sílu jazyka a na to, jak televize a internet působí na jeho úpadek. Chce, abychom se vyhnuli frázím přebíraným z médií a z úst politiků. Máme číst knihy a delší publicistické stati, vytvoříme si tak bohatší slovní zásobu a budeme moci sledovat problémy v jejich kontextu. To nám umožní lépe ověřovat pravdivost informací. V problematice jazyka se autor opírá o George Orwella a německo-židovského literárního vědce Victora Klemperera.

Pro české a slovenské čtenáře může být zajímavé, že se Snyder orientuje i v československých dějinách. Cituje Václava Havla a zmiňuje volby v roce 1946, které celostátně skončily vítězstvím komunistů. Některé Slováky možná potěší, že je Snyder umí odlišit od Čechů.

Snyder nutí k vážnému zamyšlení, ale moralizuje až přespříliš a sám občas používá polopravdy. Někdy to dělá při kritice ruské zahraniční politiky. V souvislosti s válkou na Ukrajině kupříkladu píše, že Rusko „přeměnilo vybrané vojenské jednotky na teroristické oddíly“ a „odmítlo veškerou zodpovědnost za vlnu utrpení, kterou způsobili“, ale nezmíní ukrajinské paravojenské útvary Ajdar, Azov a podobně. Přitom existuje podezření, že někteří jejich členové se dopouštěli válečných zločinů. Batalion Azov měl dokonce ve znaku nacistické symboly (většina těchto organizací je však už údajně pod kontrolou a je začleněna do ukrajinské armády). Na jiném místě zas Snyder uvádí, že „Rusko bombardovalo syrské civilisty, a vyhánělo tak muslimské uprchlíky do Evropy“. Migrační a uprchlická krize ovšem začala před ruskými nálety v Sýrii a migranti a utečenci se do Evropy přesouvají i z jiných oblastí, než je Sýrie. V souvislosti s migrační a utečeneckou krizí bychom Snyderovo doporučení ověřovat informace a odhalovat nepravdy a polopravdy mohli použít na německá média, která v roce 2015 prezentovala jenom postoj „vítací kultury“ a vysokých politiků, přičemž obavy z migrace označovala automaticky za xenofobii. Tím přispěla k rozštěpení nejen německé, ale i evropské společnosti. Snyderovy rady bychom tak neměli vztahovat jenom na hrozbu nacismu, fašismu a komunismu, ale i na hodnocení institucí v demokratické společnosti.

Navzdory tomu, že se Snyder nechává místy unášet víc svým přesvědčením než skutečností, je celkové sdělení jeho Tyranie důvěryhodné: svět, který považujeme za samozřejmý, svět liberální demokracie, se může rozplynout. Je jenom na nás, jestli budeme dostatečně obezřetní, abychom tomu zabránili.


Timothy Snyder: Tyranie. 20 lekcí z 20. století, Paseka — Prostor, Praha 2017