Krok do propasti
Ukázka z knihy Krok do propasti: 37 příběhů roku 1937, která mapuje konkrétní rok v československých dějinách. Jedná se o osobní příběhy roku 1937, od prezidenta T. G. Masaryka přes spisovatele Karla Čapka a fotbalistu Josefa Bicana po herečku Lídu Baarovou či rodinu právě narozené Madeleine Albrightové. To vše vytváří mozaiku konkrétního roku, který byl symbolickým krokem do propasti tragického roku následujícího.
Stalin vítá v Moskvě polárníky
Dobývání severu
Na moskevském letišti bylo 25. června 1937 rušno. Čekalo se na přílet hrdinů posledních měsíců — sovětských letců, polárníků a vědců, kteří uskutečnili mezi březnem a červnem zcela mimořádnou expedici. Na letišti byl osobně přítomen Josif Vissarionovič Stalin a vedle něj i elita celého Sovětského svazu. Na polárníky tak čekali také Kalinin, Molotov, Vorošilov i Ježov. Přivítání bylo srdečné a otevřené. Následovala cesta do Kremlu, kde byli všichni vyznamenáni nejvyššími poctami tehdejší sovětské říše. Navíc úspěchy sovětské vědy a překonávání hranic zdaleka nekončily. Bylo to jen pár dní před tím, než byl ohlášen senzační let sovětských letců přes severní pól do Spojených států. Polárníci pod vedením profesora Otto Šmidta však byli jednoznačnými hrdiny.
Byla to na svou dobu velká výprava s nejistým osudem. Celkem se jí účastnilo 44 lidí, vedle vědců a leteckých specialistů třeba i technici a další personál. Bylo připraveno několik speciálních letounů, které byly upraveny tak, aby nezamrzaly a dokázaly startovat ve velkém mrazu a větru. Výprava odlétla z Moskvy 22. března 1937 a s mnoha obtížemi se posouvala na sever.
Dalším strategickým bodem byl Rudolfův ostrov, nejsevernější místo Země Františka Josefa, kde se setkali s dvacítkou obyvatel ostrova — což byli jediní lidé, kteří ho tehdy obývali. Právě zde symbolicky oslavili První máj a čekali na vhodné počasí pro další cestu k pólu. Po několika průzkumných letech se 21. května vydal první velký stroj na 900 kilometrů dlouhý let směrem k severní točně. Letadlo pilotoval Michail Vodojanov a na palubě logicky byl profesor Šmidt, dále Ivan Papanin a další polárníci. Let proběhl bez obtíží, a tak mohli oznámit, že se jim podařilo uskutečnit jeden z cílů výpravy — dobytí točny —, i když striktně vzato, přistáli nějakých dvacet kilometrů od ní. Zdolání blízkosti pólu však mělo být pouze předpokladem pro výzkumy a měření, které si polárníci vytyčili. Šlo především o pohyby ledových ker a možnosti pro budoucí dopravu. Samozřejmě tak mimořádný úspěch se neobešel bez propagandy, která zasáhla také československou společnost, především prostřednictvím Rudého práva, které po několik týdnů přinášelo na prvních stranách informace o celé výpravě a jejích úspěších. Nebylo tedy divu, že reakce nejvyšších představitelů Sovětského svazu v sobě nesla ideologický tón: „Toto vítězství sovětského letectva a sovětské vědy otevírá novou epochu v práci pro ovládnutí Arktidy a severních cest, které Sovětský svaz tolik potřebuje.“
Článek v Rudém právu o úspěchu sovětských polárníků, 23. 5. 1937
Následovaly týdny a měsíce vědecké práce na driftující kře, které řídil Ivan Papanin. Polárníci se za tu dobu díky pohybům ker posunuli o více než dva tisíce kilometrů a byli až v únoru 1938 vyzvednuti u grónských břehů sovětským ledoborcem. Také tento návrat a úspěšné shledání s polárníky bylo ve světovém tisku vidět. Sověti tak měli v roce 1937 před světem hned několik tváří. Mnozí upozorňovali na politické procesy, čistky a teror. Vedle toho zde ovšem byli i hrdinové překonávající hranice poznání. Ty vedla bezpochyby touha po novém vědění, stejně jako vyzkoušení hranic techniky. Jména jako Papanin nebo legendární letec Valerij Čkalov byla i u nás dobře známá. Právě Čkalov navázal na tuto polární výpravu již v červnu svým letem z Moskvy do USA přes severní pól. A tak mohl i československý tisk oznámit, že: „Dne 20. června o půl šesté hodině odpolední (středoevropského času) přistálo sovětské letadlo ‚ANIT‐25‘ šťastně ve Spojených státech severoamerických na vancouverském letišti ve státě Washington u města Portlandu. Splnili tím svůj obrovský úkol a uskutečnili letecké spojení mezi Evropou a Severní Amerikou přes severní pól. Urazili 8850 km za 63 hodin.“ Byl to fenomenální úspěch, který se však odehrával v ideologickém rámci nejen lidského soutěžení, ale také soutěžení systémů a velmocí. Navíc někteří z těch, kteří dobývali s profesorem Šmidtem severní točnu, skončili následně jako oběti stalinských čistek. Dvě tváře Sovětského svazu tak dopadly i na ty, kteří byli v červnu 1937 tak oslavováni.
Kniha vychází v nakladatelství Academia.