Váš poslední román Druhá strana ticha pokrývá v široké perspektivě téma bezdomovectví. Kdy vás napadlo o lidech bez domova psát?

Nebylo mým vědomým záměrem psát o bezdomovectví. Psala jsem o tom, co mi leželo na duši, obrazy, myšlenky a emoce, které mne nějakým způsobem pronásledovaly. Teprve zpětně jsem si uvědomila, že je ta kniha hlavně o různých způsobech bytí bez domova.

Magdaléna Platzová, foto: Měsíc autorského čtení

Druhá strana ticha se odehrává v Lyonu, kde žijete. Máte město ráda?

Když někde žijete dostatečně dlouhou dobu, podle mne více než pět let, přilnete k tomu místu, ať je jakékoli. Lyon je tísnivé město, které člověka spíš vysává, než nabíjí, ale svým způsobem ho mám ráda. Už proto, že tam vyrůstají moje děti. Je to kus života. 

Musím přiznat, že jsem vás nejdřív znal jako sloupkařku z Respektu a až později jsem zjistil, že jste spisovatelka. Která poloha vám vyhovuje víc — publicistika nebo próza?

Baví mne psát do novin. Pro ten okamžitý efekt. Předvedete, co umíte, zatleskají vám a ještě dostanete zaplaceno. Ale mohu se bez něj klidně obejít. Není pro mne základní potřebou jako to druhé psaní, první a poslední.