Měsíc autorského čtení je oslava živé literatury
Na začátku dalšího týdne MAČe představil svou tvorbu, po ukrajinském básníku Olehu Kocarevovi, autor žijící částečně v Německu Jaroslav Rudiš. Jeho nové povídky ze sauny pobavily posluchače natolik, že namísto závěrečné diskuse ještě jednu povídku přidával.
Jaroslav Rudiš, foto: David Konečný
Paradoxně, i přes tuto popularitu, jsou prý literatura a spisovatelé ve společenské krizi. Souhlasíte? Co si pod krizí vlastně představit? Přál bych literatuře, aby byla víc vidět. Knížkám víc čtenářů. Myslím, že to není úplně prohrané. Pořád se čte. Přál bych literatuře a celkově kultuře více prostoru v médiích. Je velký rozdíl, jak je kultura výrazně reflektovaná v německých hlavních denících a jak málo v českých. Lze vůbec nějak definovat společenské postavení a roli současné literatury? To je velmi těžká otázka. Vlastně nevím. Sám za sebe můžu říct, že jsem rád za každého čtenáře a čtenářku. Za někoho, kdo se několik večerů baví s mojí knížkou, nebo i nějakou jinou ve světě, kde může dělat mnoho jiných věcí, a přesto dává přednost literatuře. Jsem přesvědčený, že se to někam posouvá. Lidé se zajímají i o živou literaturu. Vidíme to na EKG, na která chodí hodně mladých lidí, jsou vyprodaná dlouho dopředu. Evidentně je baví a chodí tam kvůli příběhům, textům, které tam zazní. I když se jedná o kabaret, nebráníme se ani vážným textům. Když odhlédneme od společenské role literatury — co literatura a psaní dává vám osobně? Baví mě zachycovat historky a psát. Vytvářet si svůj svět. Být s postavami, do kterých se zamiluji a chvilkami je nenávidím. Nejvíc mě baví zapisovat, když jdu na ulici, jsem v sauně, někde v hospodě nebo jedu vlakem a slyším nějaký dialog. Říkám si, že tohle nikdy sám nevymyslím, tak si dialog zapíši. Z něho se může „rozjet“ malý příběh. Na festivalu se potkáte s ukrajinskými kolegy. Znáte ukrajinskou literaturu? Znáte Ukrajinu? Ukrajinu znám trochu. Byl jsem v Kyjevě a ve Lvově. Vyšla mi zde kniha Konec punku v Helsinkách, četl jsem tam z ní. Na autorských čteních jsem měl kliku, že se mnou na ně vyrazil Jurij Andruchovyč, od něho jsem četl několik knížek. Jsem rád, že ukrajinská literatura u nás dostává větší prostor, v Německu už ho má dávno. Jurij Andruchovič nebo Serhij Žadan, který zde taky četl, jsou v Německu velké hvězdy. Jurij Vynnyčuk byl dokonce jedním z hostů EKG, takže pár ukrajinských autorů znám i osobně. Pro mě je ukrajinská literatura důležitou součástí evropské literatury a rád ji čtu.