Zatímco román Strach pojednával o neuchopitelném zlu cyklicky decimujícím uzavřenou maloměstskou komunitu, Trhlina mapuje fenomén nevysvětlitelných zmizení v pohoří Tribeč. U sousedů dokonce aspirovala na tamní mediálně nejdiskutovanější ocenění Anasoft litera, což bylo v zemi, kde se literatura stále anachronicky člení na vysokou a nízkou, provázeno bouřlivou diskusí.

Po období, kdy byl žánr přinejmenším v česko-slovenském prostoru vytěsněn kamsi na okraj zájmu, se tedy situace možná začíná měnit. Izolovaný a v sobě ztracený region s množstvím nezpracovaných dějinných traumat je ideálním prostředím, v němž subverzivní síla hororu vzrůstá. Komplikovaná současnost, kdy se střední Evropa propadá do politických a sociálních krizí, které ve společnosti hloubí stále obtížněji překlenutelné příkopy, pak generuje nové podoby strachu. Pokusy o lokální aktualizace žánru tedy snesou označení „horory periferie“, pro něž je příznačná právě fascinace okraji, hranicemi a třecími plochami, ať už v sociálním, nebo geografickém smyslu. Místopis je určující například pro tvůrce z nejmladší generace českých filmařů, jako je Andy Fehu, který debutoval společenskokritickým hororem Nenasytná Tiffany (2015). Odehrává se v oblasti Sudet, kam vsadil děj svého hororu Vězněná (Argo, 2015) i spisovatel Pavel Renčín. Přes občasné žánrové výboje však českému kontextu osobnost typu Jozefa Kariky zatím schází.

Trhlinou Karika opět dokazuje, že jeho horory jsou autentičtější než kompozičně vytříbené společenské romány (například Černá hra, Argo, 2016), jež představují další linii jeho tvorby, v níž se pokouší o co nejkomplexnější analýzu porevolučního Slovenska. V Trhlině uplatnil své praktické i teoretické znalosti žánru a oproti sevřené a minimalistické struktuře románu Strach oživuje pozapomenutý subžánr found footage, jenž hlavní rozmach zaznamenal v amerických filmových hororech z přelomu tisíciletí; jeho kořeny však sahají až k paravědeckým povídkám Howarda Phillipse Lovecrafta.

„Mohl jsem udělat spoustu rozumných věcí, ale místo toho jsem pootevřel dvířka,“ promlouvá sugestivně Karikův nespolehlivý vypravěč. Připomíná tím hrdiny povídky „Mysterium Tremendum“ (Okultace a jiné povídky, Laser-books, 2016) spisovatelova současníka Lairda Barrona, jejíž zápletka spočívá v objevu okultního bedekru, jenž v postavách podnítí chorobnou zvědavost, která je přiměje otevřít se věčnému šílenství. Trhlina ovšem není pouhým derivátem žánrových postupů nebo parafrází existujících děl. Její hlavní devíza spočívá v ukotvenosti ve slovenských reáliích, a Karikův horor je tak svébytným příspěvkem k topografii divných míst, srovnatelných třeba s Washingtonem zmíněného Barrona.

Tribeč zde představuje hraniční prostor oddělující bohatá centra a elitami ignorované příhraničí, kde se sami hrdinové příběhu „necítí jako na Slovensku“. Jeho průzkum pak zpochybňuje zažité představy o blízké a předvídatelné zemi, a tím pádem i o nás samotných. V příběhu nesourodé skupiny dobrodruhů pátrajících po tajemství místa, jež pravidelně pohlcuje lidi, se Karikovi daří evokovat tíživou minulost širšího regionu, jímž se prohnaly režimy, které nechávaly člověka zmizet beze stopy. Tato zkušenost se však zároveň potkává s pesimistickými náladami současné mladé generace.

Hlavní hrdina, psychicky labilní outsider a nezaměstnaný vysokoškolský absolvent Igor, má jediný zájem: proniknout k záhadě tribečské „trhliny“, která by zvýšila čtenost jeho blogu. Pragmatické přání však vede k existenciální apokalypse. Žádná získaná informace nezprostředkovává poznání, jež by Igorovi či jeho blízkým garantovalo zachování příčetnosti, a v cyklickém vrstvení teorií i tajemném vytrácení již odhalených stop splývají městské legendy, internetové hoaxy i archaická analogová média. Trhlina je tak stylově promyšlený a soustředěně napsaný horor-dokument vypovídající o tekuté realitě dneška, na čemž nic nemění ani zbytečně doslovný český překlad. To ovšem není samozřejmost — právě řemeslo drtivé většině aspirantů brání překročit hranici fandomu. Jozef Karika ji překonal několikrát a jeho hororovou stopu se vyplatí sledovat.


Jozef Karika: Trhlina, přeložil Jiří Popiolek, Argo, Praha 2017