Na to nepotřebuju grafika
Teprve před sto lety přinesl Marcel Duchamp do galerie pisoár a tak trochu tím způsobil revoluci v umění. Umělec je umění a umění je umělec. Člověk by čekal, že tato bezbřehá definice chvíli vydrží, avšak umělci se dnes opět bojí, že přijde revoluce další, totiž že jim práci ukradnou roboti.
Neúprosný pokrok se nekontrolovaně řítí kupředu a umělá inteligence již skutečně dokáže originálně vytvořit většinu výtvarných děl — od kubistických maleb přes propracované ilustrace až po postkonceptuální instalace. AI programy však stále potřebují zadání a nikdy nic nevytvářejí samy od sebe: jen si zkuste představit, jak takový program někam přinese porcelánovou mísu s cílem intelektuálně popudit ostatní programy. Současní umělci produkující všechny ty kontemplativní novomaterialistické multimediální instalace se proto o své místo na slunci zatím tolik bát nemusí. Nikdo totiž nebude mít důvod podobné úkoly AI robotům zadávat. A i kdyby taková poptávka náhodou vznikla, odměny na české umělecké scéně jsou tak nízké, že umělci by kurátorům pořád vyšli levněji než počítačový algoritmus.
To grafici a ilustrátoři to mají o poznání těžší. Grafické návrhy firemního loga, plakátu na místní událost nebo konkrétní ilustrace k novinovému článku jsou potřeba často a umělá inteligence je zvládne s přehledem, navíc rychleji, levněji a bez zbytečného dohadování. Jenomže grafici a ilustrátoři to mají těžké již nějakou chvíli. Na mnoha místech už dlouho funguje jakési hybridní AI složené z Máni ze sekretariátu, zkušební verze základního grafického programu a stažených obrázků z internetu. Hlavním problémem tak možná nebude samotné AI, ale onen hluboce zakořeněný „to-přece-zvládneme-sami-smus“ a „na-to-nepotřebujeme-grafiky-ismus“. V mnoha podnicích tak AI nebude nahrazovat výtvarné profesionály, ale Máňu. A té se akorát uleví, protože na tyhle blbosti beztak nemá čas.
foto: Creative Commons
Pevně však věřím, že ti, kteří si doteď zakládali na poctivě odvedené řemeslné práci a spolupráci s talentovanými tvůrci a nezatěžovali kdejakou Máňu, budou takto pracovat i nadále. (Navíc pokud se AI bude učit od reálných grafiků a ilustrátorů, možná se brzy naučí také odmlouvání a prosazování vlastních názorů a ilustrátory pak budeme najímat zpátky, aby se s AI hádali oni, protože jen oni budou tomuto jazyku rozumět a nikdo jiný na to nebude mít nervy.)
Duchampův pisoár vzal jistě práci mnoha malířům. Spoustě jiných umělců však otevřel široké možnosti nového uplatnění. Přehnaná dokonalost tvorby umělé inteligence tak může dát za vznik i novým výtvarným směrům, které si budou záměrně zakládat na chybě, něčem osobním a neočekávaném. Možná nás tak čeká éra šmouhismu, kaňkismu nebo flusismu. Protože ty nejkrásnější věci často vznikají náhodou. A algoritmus si omylem vylít kafe na právě rozdělanou práci ještě pořád nedokáže.
Autorka je výtvarná umělkyně a kurátorka.