Nabokovův neskutečný život

Vydávání Nabokovových románů je vždy malou literární senzací. Nejinak je tomu se Skutečným životem Sebastiana Knighta, kterému předcházelo hned několik seriózních i pikantních vějiček vzrušujících literární nadšence.

Nejenže se jedná o první knihu, kterou ruský spisovatel napsal anglicky těsně před útěkem z Evropy, ale zároveň jde o první český překlad. Jako negativní reklama zafungovaly i pomluvy prohlašující tento mystifikační románový životopis za nevydařené dílko Nabokovovy autorské dílny. Historky o tom, jak stránky knihy vznikaly na kufru položeném na bidetu, pak jen dokreslily skutečnost, že i nepovedený Nabokovův román — vyrovnávající se s nástrahami nového jazyka — je srovnatelný s jakýmkoli vydařeným románem literáta, pro nějž je angličtina mateřštinou.

Postava spisovatele Sebastiana Knighta, nepokrytě připomínající Nabokova, vystupuje ze stínu vzpomínek, vlastní literární tvorby, poplatných biografií i milostných vztahů prostřednictvím pátrání svého polovlastního bratra. Ten, ač odsouván do role pouhého tichého svědka, nezůstává nezaujatým vypravěčem. Jak by také mohl, když je snaha o rekonstrukci Knightova života a smrti rovněž neskrývanou introspekcí člověka vyhnaného z domova, člověka na cestě do jiné země, s jiným jazykem a kulturou, doživotně odcizeného. K tomuto nemalému, až terapeutickému úkolu však Nabokov přistupuje s ironií a nadsázkou, která zlehčuje, či dokonce zesměšňuje osud exulanta. De facto totiž nevypráví ani tak o Nabokovovi jako o literatuře samé. K celkovému znejisťujícímu vyznění textu autor navíc střídavě využívá žánrových rysů detektivky, milostného románu nebo i odborné literatury doprovázené fiktivními citacemi z díla Sebastiana Knighta, tedy literárního alter ega Vladimira Nabokova.

Nabokov, jako i jeho vtělení v podobě Sebastiana Knighta, oplývá neomylným stylem a mistrovstvím formy. Nejen s ohledem na jazykové okolnosti tak činí s obdivuhodným citem, formuluje překrásně klenuté věty plné netriviální obrazotvornosti a ozvláštnění. Přesto však v rovině vypravěčské čtenář cosi postrádá. Více než o vyprávění samotné jde totiž o hru na vyprávění, kterou ocení spíš literární teoretik než čtenář, a to i tehdy, je-li čtenář literárním teoretikem. Příběh šibalsky skrývaný tu za tím, tu za oním žánrovým odkazem, citací či aluzí je pohlcen encyklopedickou literární schovávanou, která neposkytuje odpočinek pro začtení se do děje a prožitek slibovaného skutečného života. Snad právě proto je poněkud předvídatelný spěch za umírajícím bratrem v závěru knihy vlastně ojediněle upřímným a osvěžujícím momentem.

Je zbytečné vyjmenovávat důvody, proč je Nabokov skvělý spisovatel. Skvělý i ve svých slabších dílech, která vznikla na kufru opřeném o bidet. Nepopiratelné kvality Skutečného života Sebastiana Knighta jsou mnohé, pomálu je mezi nimi však toho, co literatura dokáže tak jedinečně zachytit — skutečného života. S ním se míjí jen v letmém doteku, podobně jako Sebastian Knight v posledních chvílích se svým bratrem.


Vladimir Nabokov: Skutečný život Sebastiana Knighta, přeložil Pavel Dominik, Paseka Praha 2018