Nesmíš zpívat

Zkuste si sami za sebe představit jednu věc. A totiž: že nesmíte zpívat a vůbec se hudebně projevovat, protože vám to zákon zakazuje pod přísnými tresty.

V Íránu ženy už čtyřicet čtyři let nesmějí vytvářet hudbu: zpívat, hrát na nástroj, tančit, veřejně vystupovat. Pokuste se představit si, že takto plyne váš život. Jedná se snad o něco jiného než o rafinované mučení a rozklad osobnosti? A pokuste se představit si, jak je asi těm, které se vzbouří.

Beat

Po loňském září, kdy policie kvůli dress codu zabila Mahsu Aminiovou, jsou protesty a vzpoury častější. Netuším, jakou mají dlouhodobou šanci. Letos vyšla výjimečná deska: hudba žen, které neposlechly. Vytvářejí elektronickou hudbu na vlastní pěst: pokud žijí uvnitř Íránu, riskují tresty, bičování, vězení i život. Šílená situace. Nesa Azadikhahová a další, kdo album sestavili a vydali, jsou skvělé a statečné osoby. Album se jmenuje Woman, Life, Freedom — což je íránské heslo: Žena, život, svoboda: Zan, zendegi, azadi! Je to společenský statement, ale také tu lze slyšet ambient a beaty vytvořené ženami s perskými kořeny, tedy úplně jiných východisek, než známe. 

Existuje případ, kdy se tři mladé ženy natočily na Instagram, jak doma bez hidžábů tancují na klip Pharrella Williamse, toho, co zpívá „Because I’m happy…“. Byly odsouzeny k bičování a povinně absolvovaly omluvu v televizi. Samotný tanec není trestným činem vždy, výklad zákona záleží na duchovních a policii, která ho může kdykoli označit za nedůstojný, takže nikdo pro jistotu netančí. V dokumentárním filmu přímo z Íránu jsem viděl příběh ženy, která se vdala, ovšem ve strachu před svým manželem tajila, že zpívá a hraje lidovou hudbu. Muž se toho nějak domákl a byl touto múzickou schopností, ale také občanskou statečností své ženy tak okouzlený, že si pořídil loutnu a začal se na ni učit, aby mohl svou ženu doprovázet a stal se jejím spolupachatelem. Ve filmu je vidět, jak tito lidé pořádají koncert za městem, ve stanu, kam se účastníci sjíždějí tajně, undergroundově, třeba na koni. Snad nejvíc mě píchlo u srdce, když hudebnice-zločinkyně na kameru mírně, trochu s pocitem viny říkala: „Zpěv a tanec přece nemusí být automaticky špatný. Nemusí být v rozporu s duchovním životem…“ Bylo v tu chvíli jasné, že i stateční lidé mají silně posunuté vědomí neustálou propagandou a restrikcí. 

Třeba se budete chtít s komunitou íránských elektroniček spojit a pošlete jim prostřednictvím koupě alba Woman, Life, Freedom na bandcampu nějaké peníze. A stejně jako já pak pustíte pořádně nahlas z okna do ulice jejich vibes.

Autor je hudební publicista.