Jedním ze slov roku 2016 bylo podle Oxfordského slovníku vedle post-pravdy nebo brexitu „alt-right“, označení používané hlavně v americkém kontextu pro alternativní pravici, politické hnutí úzce spojené i se dvěma dalšími jmenovanými termíny. Alt-right, v Británii reprezentovaná stranou UKIP Nigela Farage a konzervativními apologety odchodu království z Evropské unie, například Borisem Johnsonem nebo Michaelem Govem, ve Spojených státech pak ztělesněná novým prezidentem Donaldem Trumpem a jmény jím připravované administrativy, se vyznačuje nacionalistickým sentimentem, averzí k „expertům“ a tím pádem i k faktům, krajním populismem a často otevřenou xenofobií nebo šovinismem. Za českou mutaci alternativní pravice se dají považovat minulé i současné projekty Tomia Okamury nebo aktivity — paradoxně v minulosti sociálně-demokratického — prezidenta Miloše Zemana.

Alt-right nemá jen své krále, ale i šašky. I když v Česku je často složité rozlišit, kdo je kdo, za oceánem je hierarchie jasně daná. Zatímco konspirační dokumentarista a šéf Breitbartu, jakési americké profesionálnější, dravější a větší verze „kontrarevolučního“ Protiproudu Petra Hájka, bude dělat hlavního poradce Donaldu Trumpovi, skoro oficiální alternativně pravicový troll řeckého původu a britského občanství Milo Yiannopoulos hlasitě šije do elity a liberálních celebrit, jako vždy zrazujících obyčejné lidi a jejich hodnoty. Pro ilustraci řekněme, že to je Jiří Ovčáček, který ví, co a proč dělá, a dokonce mu to i jde: hlasitě artikuluje zájmy jakési většiny, ponouká k odvržení jakýchsi elit a hlavně dobře cílenými provokacemi na sebe a své ideologické okolí strhává pozornost.

Minulé léto byl Yiannopoulos například navždy vykázán ze Twitteru poté, co na něm veřejně haněl černou herečku Leslie Jonesovou. A přestože je Yiannopoulos gay, považuje práva homosexuálů za škodlivá pro lidstvo a sám vyzkoušel několik „léčeb“ homosexuality — stejně, jako by to podle něj měli učinit všichni gayové a lesby. Ženy by podle něj měly opustit internet a tak dále.

Proto také anglosaskou literární, zpravidla spíše liberální sférou na přelomu roku proběhla vlna zděšení a znechucení, když se vynořila zpráva o nové Yiannopoulosově knize. Respektive o záloze, kterou mu nakladatelství Simon & Schuster na autobiografii Dangerous nabídlo: čtvrt milionu dolarů (přes šest milionů korun). Člen vydavatelské „Velké pětky“ tak podle mnohých jen dále legitimizuje a navíc finančně sytí krajně pravicové podhoubí, z jisté části odpovědné za současný americký politický marasmus. Literární časopis Chicago Review of Books dokonce oznámil, že se na protest nebude v roce 2017 věnovat žádné knize z produkce Simon & Schuster.

Na všechny kritiky Simon & Schuster se téměř okamžitě vyvalila vlna nesouhlasu z opačného názorového spektra. Zaprvé, nikdo knihu nečetl, za druhé, i liberálové by měli respektovat svobodu slova i v případech, kdy se říká něco jim nelibého, a za třetí, nakladatelství má právo podnikat v mezích zákona.

Asi nejvíce to schytal Adam Morgan, šéfredaktor zmíněného časopisu Chicago Review of Books, kterého Yiannopoulosovi fanoušci kromě obligátního obvinění z fašismu či cenzury označili také za pedofila a někteří i doufají, že při další vlně násilí v Chicagu zemřou nějací redaktoři časopisu. Morgan přitom nerozporuje ani právo pravicového trolla říkat, co se mu zamane (naposledy odpověděl na kritiku životopisce jedné lesbické umělkyně, že „lesby mají jen jedno místo: v pornu“), ani právo nakladatele publikovat cokoliv, co uzná za vhodné a výnosné. Legalita tu ale není jádrem sporu nebo kritiky; jde o legitimitu a symbolické důsledky kroků Simon & Schuster pro celou americkou společnost, které se svou povahou vymykají právnímu řádu a podléhají spíše společenské a politické diskusi.

A Yiannopoulos není politický myslitel, který by se snažil pootočit hodnotovým kormidlem americké společnosti, nebo konzervativní filozof-vyzyvatel tamních liberálů. Je to opravdu šašek chechtající se nenávisti, budující vlastní značku. Sám nakonec o setkání s představiteli Simon & Schuster prohlásil, že se je „půl hodiny pokoušel šokovat oplzlými fóry a pobuřujícími názory. Myslel jsem, že mě nechají vyvést z budovy, ale místo toho mi nabídli trakař plný peněz.“

Problém tak nevězí v tom, že se nakladatelství Simon & Schuster rozhodlo vydat knihu kontroverzní postavičky stojící často za hranou slušnosti, ale že její vznik iniciovalo a kvůli zisku částečně legitimizovalo extrémní stanoviska jejího autora. Útěchou může být, že britská divize Simon & Schuster se rozhodla Dangerous nevydat a že předchozí dvě Yiannopoulosovy ohlášené knihy nikdy nevyšly. Ale otevřené téma politické a morální odpovědnosti nakladatelů a podnikatelů zůstává.