08/04/2021 | komentář | Helena Huber-Doudová

Nová normalita? Architektura v době postpandemické #1

Jedna z manter a útěch posledních dvanácti měsíců se dá shrnout dvěma slovy: návrat normálu. Bezpochyby vznikne normalita — nezpochybňovaná, „přirozená“ skutečnost — nová. Nemůžeme vědět, jak bude vypadat. Lze ovšem zpětně vysledovat dlouhodobější trendy i historické paralely. Například v architektuře, jak lze usoudit z nového čtení klasického textu Za novou architekturu od Le Corbusiera.

„Architektura, nebo revoluce,“ postuloval architekt, myslitel a jedna z určujících postav stavitelství dvacátého století Le Corbusier ve svém převratném traktátu Za novou architekturu (1923). Le Corbusier měl v hledáčku společenskou transformativní roli architektonické moderny, které se estetickými a inženýrskými prostředky podaří vyřešit sociální rozvrat své doby — situaci po první světové válce charakterizovala politická nestabilita, rozpad velkých mocností, jako bylo Rakousko-Uhersko, ruské a německé císařství, ale také vznik následnických států a demokratické konstituční změny. Novým uspořádáním moderní společnosti architektonickými prostředky mělo být možné předejít politické revoluci.

Le Corbusier byl skeptický k politické revoluci, to mu však nebránilo v osnování revoluce na poli architektury. Nástup nového věku pro něj spojuje technologický pokrok s utilitární, funkční estetikou, stereometrií těles, standardizací a rozsáhlou mechanizací, aspekty, které společně tvoří moderní životní styl. Moderní vědomí formují obrazy technických vynálezů a strojů. Dům se stává strojem na bydlení. Stranou obvykle zůstává fakt, že Le Corbusierovu zkušenost formovala postpandemická realita: španělská chřipka dokonala rozvrat, který nastal po několikaletém válečném utrpení. Jak tedy číst Le Corbusierův revoluční traktát posunutou pandemickou optikou? Jak konkrétně vypadaly jeho instrukce vzhledem k výše uvedeným pandemickým východiskům? 

Čistý život

Moderní vize stojí v příkrém protikladu k „zahnívajícím“ budovám, které vytvářejí ulitu člověka: „Stroj, ve kterém žijeme, je starý vůz plný tuberkulózy.“ Le Corbusier vědomě využívá asociace nevyhovujících životních podmínek, které s sebou nesly zvýšené riziko šíření chorob, jako byly tuberkulóza nebo cholera, bez existující léčby (streptomycin byl objeven až v roce 1943). A pokračuje: „Dnešní člověk si uvědomuje potřebu slunce, tepla, čerstvého vzduchu a čisté podlahy; byl naučen nosit zářivě bílý límeček a ženy milují bílý len.“

Umyvadlo v hale vily Savoye, foto: Lloyd Alter / CC BY 2.0

Moderní člověk potřebuje intelektuální podněty, odpočinek a tělesnou kulturu, aby byl schopen vykonávat svou náročnou práci. Le Corbusier celkově klade důraz na čistotu oděvu, fyzickou a duševní hygienu a sport. Tyto společenské touhy po moderním životním stylu musejí být legitimně akceptovány a musejí být podniknuty kroky pro zmenšení propasti mezi moderním mentálním nastavením společnosti a neodpovídající realitou. V opačném případě nebude situace udržitelná a zavládne chaos.

Le Corbusier poskytuje překvapivě konkrétní „Manuál bydlení“:

Požadujte koupelnu orientovanou na jih. Jedna stěna by měla být plně prosklená, otvíratelná na balkón pro sluneční lázeň.

V přiléhající šatně je možné se svléci a obléci. Nikdy se nesvlékejte v ložnici. Je to nečisté a způsobuje to nepořádek. Je nutné míti zařízení pro ukládání oblečení.

Požadujte velký obývací pokoj namísto řady menších pokojů.

Požadujte holé zdi v ložnici, obývacím pokoji a jídelně.

Požadujte vysavač prachu.

Požadujte ventilátory k oknům v každém pokoji.

Učte své děti, že dům je obyvatelný, pouze pokud je plný světla a vzduchu a podlahy a stěny jsou volné.

Le Corbusier na závěr proklamuje „mechanický smysl“ moderního člověka. Tento mechanický smysl umožňuje postavit racionální dům stejně tak jako zkonstruovat letadlo. 

Přízrak hygieny

Je zarážející, že tato technologická pravidla určují rozvržení domu pouze v druhém plánu. V popředí stojí hygienická organizace bytu. Těchto několik instrukcí až nápadně připomíná pravidla, která je rozumné dodržovat v aktuální době koronavirové — nepohybovat se v bytě v oblečení na ven, převléci se v šatně, uložit oblečení na jasně určená, větraná místa. Nezahlcovat místnosti a stěny tlustými tepichy, látkovými tapetami a závěsy, které způsobují usazování prachu, nežádoucích virů a bakterií. Zajistit větratelnost každé jednotlivé místnosti. Úzkostlivě dodržovat hygienu a čistotu ve větratelné koupelně s přístupem slunečního světla, aby se v teple a vlhku nemnožily viry a bakterie. 

Celkově by mělo být moderní bydlení zbavené okrasných kabinetů a ozdobných předmětů. Le Corbusier dokonce nabádá k sebeizolaci — k domácímu poslechu hudby z gramofonu anebo rádia, aby se člověk nenachladil v koncertní síni. Lze předpokládat, že v době internetu by Le Corbusier navrhl divadlo, film a kulturní život nadále přenést do individuálního prostředí a omezit kontakty mezi lidmi. 

Tyto své postuláty Le Corbusier realizuje v architektuře. Ve vstupní hale své slavné vily Savoye, vyzvednuté na pilotách, možná poněkud překvapivě instaluje umyvadlo v hlavní pohledové ose od vchodu. Tento solitérní prvek na exponovaném místě hraje roli jako ready-made, utilitární symbol moderní hygieny. Funkční dimenze architektury se prolíná s dimenzí symbolickou — odkazuje na civilizovaný hygienický rituál mytí rukou, namísto pouhé dekorativní fontány, která sloužila pro osvěžení prostředí, například jako součást římských interiérů, nebo ozdobného uměleckého díla. Každodenní objekty Le Corbusier mnohokrát ztvárnil ve svých puristických obrazech, exaktní kruhový dřík a oválná mísa umyvadla disponují vlastní charakteristickou formou. 

Zdraví a hygiena jsou pro Le Corbusiera hlavními imperativy moderního člověka, plně osazená koupelna s vykachlíčkovanou podlahou se musí stát standardem moderního domu-stroje. Le Corbusier přitom do bezprostředního sousedství umyvadla umisťuje garáže — a odhaluje schizofrenii představy o moderním člověku: víru v techniku poháněnou strachem z biologické determinovanosti a smrtelnosti člověka.


Citované pasáže byly přeloženy z knihy Le Corbusier: Towards A New Architecture, New York, 1986


Článek je součástí souboru textů, ve kterých se autorka, kurátorka sbírky architektury Národní galerie Helena Huber-Doudová, zabývá reakcemi na koronavirovou krizi a možnostmi změny.