Odešel zastánce bezbariérového sci-fi

Brian Aldiss byl jeden z prvních britských autorů, kteří se v poválečných letech prosadili v americké, „zlatověké“ konkurenci. Jak se mu to povedlo? Kupodivu poměrně rychle a možná i překvapivě snadno, nicméně důvodem byla především kvalita jeho prací, která důmyslně spojovala temné ladění příběhu s barvitým a čtivým podáním, ostatně jeho rané práce jsou díky tomu dodnes v rámci jeho obsáhlého díla oblíbené. Na americkém trhu začínal na stránkách významného magazínu F&SF, kde mimo jiné publikoval povídkový cyklus později spojený do románu Skleník. Celá série mu v roce 1962 vynesla cenu Hugo. V magazínu F&SF se o pár let později objevila i jeho novela „Slintající strom“, za kterou se mu v roce 1966 podařilo získat cenu Nebula. Obě ceny byly v té době uznávanou známkou vysoké autorské prestiže. Aldiss navíc na americkém trhu uspěl i se svým románovým debutem Nonstop (1958), v němž svěžím způsobem zpracoval už tehdy často využívané téma generační lodi, a úspěch potvrdil dodnes uznávaným románem Pokolení starců (1964). Jistě není náhodou, že Nonstop, Skleník a Pokolení starců, stejně jako mezitím vydaný román Temné světelné roky (1964) patří na českém trhu k jeho nejúspěšnějším a nejvydávanějším dílům. Science fiction prý byla v padesátých letech hodně rigidní co do témat i stylu. Co nového do vědecké fantastiky Aldiss vnesl? Je třeba si uvědomit, že Aldiss se ve vědecko-fantastickém žánru prosadil až koncem padesátých let, přičemž žánrové práce začal publikovat teprve v polovině padesátých let. Po výše nastíněných začátcích se na Britských ostrovech díky časopisu New Worlds pod vedením editora Michaela Moorcocka začala v polovině šedesátých let dosud skutečně nadmíru rigidní science fiction měnit pod tlakem tzv. Nové vlny, autorského hnutí, jež programově bořilo dosud pevně stojící hranice žánru, porušovalo veškerá dosavadní tabu a experimentovalo se stylem i formou. Aldiss se přirozeně stal důležitou postavou Nové vlny (stejně jako například J. G. Ballard a další) a to nejen jako autor. O přežití tvrdě bojující časopis mimo jiné podpořil získáním důležitého grantu, nemluvě o obětavé práci pro fandom obecně. Bohužel Aldissovy důležité práce té doby se v českém překladu dosud neobjevily, přestože romány Report on Probability A (1968) a především Barefoot in the Head (1969) jsou obecně řazeny k tomu nejlepšímu, co napsal. Nicméně právě jejich hravá netradiční forma je zřejmě důvodem nezájmu a obav ze strany českých nakladatelů. Česky tak z tohoto období známe pouze pozapomenutý román Kryptozoik (1967). Všechna jmenovaná díla samozřejmě nejprve vyšla na stránkách časopisu New Worlds a až poté knižně. Jak se Aldissova tvorba vyvíjela během sedmdesátých let? Aldissova beletrie let sedmdesátých není ve zpětném pohledu příliš ceněná, u nás z ní známe romány Malacijská tapisérie (1976) a Druhý ostrov doktora Moreaua (1980). Oproti šedesátým létům se ještě více věnoval sestavování antologií, ať už sám či ve spolupráci s americkým spisovatelem Harrym Harrisonem, s nímž krátce spolupracoval i na řadě výběrových ročenek. V sedmdesátých letech napsal rovněž několik teoretických publikací o žánru, z nichž je po právu nejznámější titul Billion Year Spree: The True History of Science Fiction (1973), později v roce 1986 rozšířený Davidem Wingrovem do Hugem oceněné knihy Trillion Year Spree. Místy kontroverzní historii vědecko-fantastického žánru lze označit za jeho nejvýznamnější dílo sedmdesátých let.

Brian Aldiss, foto: Wendy Aldiss

Za vrchol Aldissovy tvorby bývá považována trilogie o Helikonii. Proč? Přestože Aldiss i po Helikonii napsal celou řadu románů, předtím ani potom se nikdy nepustil do tak ambiciózního, propracovaného a detailního vizionářského díla, jakým je trilogie o planetě Helikonie. Svým způsobem zde nejdůkladněji zpracoval témata, jimž se věnoval už od své rané tvorby, a přestože se místy neubránil jisté suchopárnosti, celkově vytvořil fascinující planetu, na níž se roční období střídají nikoli v rámci jednoho roku, ale jednou za více než dva a půl tisíce let, to vše s funkční ekologií vytvořenou za pomoci mnoha vědeckých poradců. A rovněž se složitou společností rozdělenou na humanoidní obyvatele získávající s příchodem jara převahu nad divošskými fagory. Lze tedy chápat, že série je vnímána jako vyvrcholení Aldissovy literární tvorby, nejvýraznější vzepětí jeho autorské invence, navíc oproti předchozím myšlenkově rozevlátým dílům jde o dílo přísně, takřka vědecky sevřené a kontrolované. Kromě spisovatelské a ediční práce se Brian Aldiss věnoval také publicistice a kritice, založil dokonce první britský časopis věnovaný kritikám science fiction. Měl nějaká kritéria ohledně dobré sci-fi nebo třeba něco jako „žánrový světonázor“? Brian Aldiss byl po celý život neúnavným popularizátorem science fiction. Nejen jako autor, editor a žánrový teoretik, ale i jako kritik přispívající do různých periodik a především jako vůdčí osobnost. Byl viceprezidentem mezinárodní Společnosti H. G. Wellse. Společně s Harrym Harrisonem byl spoluprezidentem Birminghamského science fiction spolku. Byl rovněž prvním prezidentem dnes významné Britské asociace science fiction. Také prezidentem mezinárodní společnosti World SF a především byl po celý život zastáncem hlubší internacionalizace science fiction žánru na úkor ve dvacátém století tak dominantní anglo-americké scény. Po celá desetiletí se účastnil množství conů po celém světě včetně návštěv postkomunistických zemí, ale i Asie a Afriky. Prosazoval myšlenku internacionalizace žánru po celém světě a neváhal pomoci po pádu železné opony i představitelům československého fandomu. Mezi jeho přátele patřili i čeští spisovatelé Josef Nesvadba a Jaroslav Veis. Věřil, že uzavřenost anglo-americké science fiction je nutné prolomit kvůli větší různorodosti, navýšení kvality a přílivu nových myšlenek. Na sklonku svého života se mnohem větší otevřenosti a přílivu neanglo-amerických autorů do světové science fiction nakonec dočkal a můžeme jen doufat, že tento trend bude úspěšně pokračovat. Co znamená jméno Brian Aldiss pro českého čtenáře? Aldiss u nás zůstává populárním autorem zejména díky svým raným románům Skleník a Nonstop, barvitým dobrodružným příběhům, na kterých vyrostly generace domácích čtenářů science fiction. Jeho bohatá povídková tvorba se u nás nikdy nedočkala výraznějšího ohlasu a stejně tak i jeho experimentální či pozdější tvorba, přestože se u nás objevily výběry z jeho tvorby kratších prací i některé pozdní romány. Science fiction navíc stárne a bez pověsti populárních prací se ani u takto věhlasných autorů často nedají s velkým časovým odstupem publikovat slavné, v českém prostředí však prakticky neznámé práce. V českém překladu je samozřejmě známá i trilogie Helikonie, ovšem ta by si zasloužila kvalitnější překlad. Domácí fanoušci se mohou aktuálně těšit na nová vydání Nonstopu a Skleníku, v obou případech půjde o ilustrovaná vázaná vydání s předmluvami známých spisovatelů žánru.