Pod slupkou současnosti
Náhodné titulky z nejčtenějších informačních serverů: „Droga zabíjí ve velkém“, „Hrozí invaze“, „Střelba v centru města“, „V sevření virů“, „Nedostatek léků pro děti“, „Blíží se jaderný konflikt?“. Stačí chvíle, a člověk může snadno propadnout dojmu, že svět se řítí do propasti, z níž není návratu.
Může jí být světová válka, globální klimatická změna, rozpad ekonomiky… Shrnuto nejužívanějším a dějinami již prověřeným pojmenováním „konec světa“. Všudypřítomný rozklad, děsivé prognózy, chudoba i nespokojenost se stavem věcí jsou ideálním podhoubím pro instantní pravdy a zaručené návody „jak rozumět světu“, pro konspirační teorie.
Marek Technik: Varování
Argo, Praha 2022
Síla a dosah dezinformační scény roste úměrně s virtuálním pokrytím. Jedna lež plodí další a valí se jako sněhová koule stále rychleji a nabaluje další a další ztracené duše. I o tom je románová prvotina Varování od autora publikujícího pod pseudonymem Marek Technik. Na ploše bezmála čtyř set stran zkoumá mimo jiné podhoubí (v tomto případě náboženské) dezinformační scény, jíž propadla matka ústřední postavy románu Karolíny Mapalové.
Ocitáme se — ostatně jako celá společnost — ve střetu dvou světů. Rozumového a citového. Inteligentní, sečtělá, sarkastická a vše racionalizující Karolína před krátkou dobou přišla o manžela i otce. Zatímco ona si kolem sebe staví emoční zdi, její matka v prázdném domě tráví většinu času pročítáním internetového blogu Marty Postové, která ve svých varováních propojuje kázání obskurních náboženských fanatiků a domnělých proroků hlásajících morální zkaženost lidstva (především Západu) a brzký příchod Božího soudu. Jarka — matka — se strachuje o dceřinu duši. Skon svého zetě svádí na nekalé úmysly ďábla a nedostatečnou „promodlenost“ dceřiny domácnosti. Karolína se na oplátku strachuje o matčin rozum.
Generační, názorový, fundamentální. Konflikt, jímž se Technik zabývá, je mnohovrstevnatý. Pod slupkou „současnosti“ se nachází archetypální střet racionality a víry. Čím složitější a nepostihnutelnější se existence jeví, tím úlevnější může být překonání propasti nemožnosti poznání vlastním přesvědčením.
Karolína na vrcholu sil a stárnoucí Jarka jsou v názorových střetech nerovné soupeřky. Zatímco dcera se od Gödelových vět o neúplnosti skrze sáhodlouhý monolog dostává až k možné podstatě existence v rámci simulované reality, Jarka, bez jakékoli snahy myšlenky dál rozvíjet či konstruktivně oponovat, pronese jen lakonické: „Ale prosím tě.“ Ano, možná je škoda, že nejsme svědky disputace rovného s rovným, ale něco takového si Varování ani neklade za cíl. O to více pak čtenář pocítí frustraci nad stavem, v jakém se společenská debata vlastně nachází. A že ani lavina slov, jakkoli poučených, nic nezmění. Navíc by bylo krátkozraké považovat Varování za striktně realistický román. Na to si je autor až příliš vědom absurdity vlastní látky, a koneckonců i samotného bytí. Hyperbolické pasáže střídá mysteriózní psychologickou sondou do duše čerstvé vdovy, pak zase přechází k faktografickému výčtu zaznamenaných mariánských zjevení.
Marek Technik se svou knihou, foto: nakladatelství Argo
Karolína Mapalová, ústřední představitelka knihy, je vůbec pozoruhodnou postavou. Jak autor v rozhovoru pro magazín Knihkupec sám poznamenává, podobný charakter v tuzemské literární scéně chybí. Inteligentní, svéhlavá, ve vědomí vlastní nadprůměrnosti mnohdy těžko snesitelná, přesto uvěřitelná. Verbalizované Karolíniny úvahy zároveň odpovídají autorskému stylu. Technik se vyžívá v překombinovaných formulacích typu: „Dech se jí mezitím zklidnil a parasympatikus skrze acetylcholinové signály postupně přepíná tělo zpět ze stresové reakce do klidového normálu.“ Užívá jich však s takovou virtuozitou a samozřejmostí, že ani v nejmenším nepřipomínají hrané chytráctví. Kniha je psána unikátním, jednou zdobně barokním, jindy stroze metodickým stylem. Její technická (sic!) propracovanost je pozoruhodná. Promyšlenou formu naplňují působivé teze o lidské mysli a existenci. Záplava kulturních odkazů, intertextualita, to vše v pevně sevřeném těle románu, u něhož by čtenář těžko hledal pasáž, jež nemá své přesné místo. Přesto, nebo právě proto, může u čtenáře snadno dojít k zahlcení dlouhými pasážemi postrádajícími zkratku či účelné shrnutí, zastřešení. Autor cíleně zvolil myšlenkové kroužení bez jasněji deklarovaných tezí a hodnocení.
Takový přístup buďto unaví, neboť umí být neuspokojivý, nebo naopak nadchne. Já se nevzpíral. Varování Marka Technika si v ničem nezadá s nejlepší tuzemskou literární produkcí posledních let. Jeho formální i obsahová promyšlenost, přitažlivá ironie a poutavé filozofické prizma z něj činí výjimečně zdařilý debut.