Prezentovat „malou“ literaturu je složitý, nezáviděníhodný úkol

Minulý týden Asociace spisovatelů zaslala Martinu Kraflovi z Moravské zemské knihovny (MZK) kritický dopis. Krafl za MZK koordinuje prezentaci České republiky na Lipském knižním veletrhu — Česko bude hostující země — a Českém roku kultury tamtéž. Asociace v dopise Kraflovi a potažmo MZK vyčítá konzervativní pojetí (vystoupit má například Karel Gott) a téměř nulovou komunikaci s českými spisovateli, včetně těch vyslaných na veletrh. Proč je mezinárodní prezentace české literatury důležitá a jak by měla vypadat, jsme probírali s básníkem a členem Asociace Ondřejem Lipárem.

Asociace spisovatelů společně se Spolkem Litera, stojícím za literární cenou Magnesia Litera, a spisovateli mířícími v roce 2019 na Lipský knižní veletrh zaslali poměrně kritický — a přiznejme, poměrně nepodařenýdopis Martinu Kraflovi z Moravské zemské knihovny ohledně přípravy prezentace české literatury v Lipsku. Co konkrétně vám na připravované koncepci vadí? Naše výtka se týkala hlavně doprovodného programu. Ten sice s vlastním knižním veletrhem souvisí jen volně, ale tvoří jeho symbolický předvoj. Pokud má česká účast na významném knižním veletrhu ukazovat, jak vypadá naše nejzajímavější současná literatura, připadalo nám logické, aby i ostatní formy umění prezentovaly to nej dnešní doby, ne pouze ohrané klasiky. Záleží nám na tom, aby jak literatura, tak i česká kultura jako celek byly prezentovány dobře a stylem, jaký odpovídá roku 2018, respektive 2019. Byla Asociaci nabídnuta na Lipsku 2019 nějaká forma spolupráce? Tohle je tak trochu záhada. Když jsme na jaře jakožto Asociace spisovatelů vznesli dotaz, kdo tvoří dramaturgickou radu, a nabídli pomoc na přípravě, odpověděl nám ředitel MZK Tomáš Kubíček v tom smyslu, že se všechno dozvíme na květnovém Světě knihy. Přímou nabídku jsme nedostali. A pokud se nemýlím, v dramaturgické radě za autory — ale třeba ani za překladatele — nikdo není. Jak se spisovatelům komunikuje s Ministerstvem kultury, potažmo Moravskou zemskou knihovnou a Českým literárním centrem? S každou ze jmenovaných institucí je to jiné. Vznik literárního centra Asociace před několika lety de facto iniciovala, máme k němu blízko i v osobní rovině. Vztahy a komunikace jsou tím pádem myslím velmi dobré a slouží hlavně k rychlé výměně informací. Ministerstvo je pro nás důležitý partner pro naše projekty obrácené k veřejnosti — ať to byl Sjezd spisovatelů nebo probíhající série autorských čtení Spisovatelé do knihoven.

Ondřej Lipár, foto: archiv Ondřeje Lipára

Ondřej Lipár, foto: archiv Ondřeje Lipára

Proč z hlediska vývoje a kvality literatury záleží na její mezinárodní prezentaci? Záleží na ní? Má to symbolický i zcela praktický význam. Symbolický je jasný: česká literatura je živá, vznikají tu zajímavé texty, které by si zasloužily opustit omezený okruh českého jazyka a proniknout i do jiných kultur, protože můžou nabídnout jinou perspektivu nebo dotvářet obraz o tom, jak dnes vypadá Evropa a svět. Ten praktický je neméně důležitý — psaním knih se u nás nelze uživit. Překlady mohou být tím pádem důležitým zdrojem příjmů a rozvázat tak autorkám a autorům ruce, ať už to znamená výjezd na rezidenční tvůrčí pobyt nebo možnost vzít si dlouhé volno v práci a soustředit se na tvorbu. Má Asociace nějakou představu, jak by měla organizace mezinárodní prezentace probíhat? Předně, je to složitý a nezáviděníhodný úkol. Prezentovat „malý“ jazyk a tím pádem „malou“ literaturu s často velmi omezenými prostředky je náročné. Osobně si myslím, že i z toho důvodu je lepší uvažovat o celku kultury než o jednotlivých odvětvích, hledat synergie a těžit z nich — netříštit síly. Tím se tak trochu vracíme k doprovodnému programu. Zásadní roli sehrává podle mého České literární centrum, protože se zahraničím komunikuje průběžně celý rok, a to jak s nakladateli, tak i s festivaly nebo akademickou sférou. Účast na veletrzích a akcích podobného typu už pak má logicky sloužit jen jako způsob, jak kolem dříve domluvených spoluprací — překladů, rezidencí apod. — udělat nějaké větší haló.