Příprava na setkání s klasikou

Minulý týden v Divadle Viola proběhl křest knihy s jednoduchým a jednoznačným názvem: Shakespeare. Nejedná se ovšem o životopis nebo další sumář dramat; ilustrátorka a spisovatelka Renáta Fučíková zpracovala dvanáct slavných Shakespearových her pro dětské čtenáře, kteří v knize kromě úryvků z překladů Jiřího Joska najdou také převyprávěný děj, ilustrace nebo historické vsuvky. Není to poprvé, co Renáta Fučíková adaptovala pro děti klasickou látku: už dříve jsme se mohli setkat s její interpretací Starého i Nového zákona nebo knihou o Janu Husovi a Petru Chelčickém.

Jaký máte vztah k Williamu Shakespearovi a jeho hrám? Po pravdě řečeno — mám k nim klasický divácký, jistěže obdivný vztah. Pokud by měla otázka mířit k odpovědi ve smyslu, že jsem celé roky netoužila po ničem jiném než převyprávět Shakespearovy hry, pak vás asi zklamu. Práce na Shakespearovi začala prostou nabídkou z nakladatelství, abych ilustrovala slavný cyklus převyprávění Evy Vrchlické Z oříšku královny Mab. Taková nabídka je samo sebou nádherná, ale jsem zvyklá se při své práci vciťovat do mysli příjemce. Myslela jsem tudíž na dnešního mladého čtenáře, kterému pravděpodobně krásný klasický text Evy Vrchlické bude připadat mnohdy a mnohde nesrozumitelný. Proto jsem nakladatelství nabídla, že se pokusím renesanční hry převyprávět znovu, dnešním jazykem, poctivě a s respektem k původní formě. A navíc — jak je mým zvykem — převyprávění opatřím krátkými výpravami do Shakespearovy doby. Podle čeho jste vybírala hry k převyprávění? Limitem knihy je její rozsah, celkový počet Shakespearových her bylo zapotřebí velmi brutálně snížit. Záměrně jsem nechala stranou hry historické, kde autor adaptoval skutečné události. Nechtěla jsem totiž adaptovat adaptace. Nakonec se zapojením autorské intuice zůstalo dvanáct nejhranějších her. Naše kniha je totiž přípravou mladého diváka na setkání s klasikou, a to i v jakémkoliv odvážném pojetí. Předkládám Shakespeara v renesančních konturách i souvislostech.

Renáta Fučíková, foto: Vladimír Křivka, archiv Galerie Ladislava Sutnara

Renáta Fučíková, foto: Vladimír Křivka, archiv Galerie Ladislava Sutnara

Ovlivnily vás při adaptaci kromě překladů Jiřího Joska nějaké další shakespearovské interpretace? Třeba filmové? Žádné adaptace mě při práci neovlivnily. Pracovala jsem pouze s librety v Joskově překladu a hledala jsem v nich sdělení, která jsem se co nejpoctivěji pokusila podat mladým čtenářům. Jsem ve zralém věku, což je při takové práci velkou výhodou, většina archetypálních zápletek ke mně dnes mluví daleko intenzivněji než v době mého mládí. Věnujete se převypravování legend a historických událostí už dlouho. Co vás na zpřístupňování textů pro nové generace baví? Převypravování klasických příběhů i popularizace dějin jsou mou spontánní službou mladým i malým čtenářům. Od dětství jsem dávala přednost četbě dobré non-fiction před beletrií, tudíž i moje tvorba se vydává týmž směrem. Jak vypadá proces převypravování kanonických textů, jako je Nový zákon nebo vlastně i Shakespeare? Co všechno musíte zohlednit? V první řadě beru ohled na malého čtenáře. Mám z posledních let spoustu zkušeností z autorských čtení a besed, všímám si, jak děti reagují na podrobnosti, na suchá fakta. Navíc mám syna, jemuž jsem se intenzivně věnovala, jeho reakce byly pro mě vždycky tím nejdůležitějším posudkem. Prostě — vciťuji se do vnímání malých čtenářů, ale zároveň se snažím být náročná a pokouším se jim sdělit co nejvíce podrobností, které však zároveň spojuji do souvislostí. Právě syntézu považuji pro vnímání historie za důležitý způsob zkoumání: vnímání v souvislostech. Chystáte se na nějakého dalšího autora? Ještě tenhle rok by měla vyjít kniha o francouzském dramatu konce sedmnáctého století, tedy kniha převyprávění Moliérových her.