Posuzovali jste v porotě 264 publikací v sedmi kategoriích. Dá se říci, co nejčastěji rozhodovalo o vyřazení knihy ze soutěže?

Při tak velkém počtu publikací bylo rozhodování opravdu těžké, ale vyřazení se spolehlivě dočkaly knihy, které nefungovaly jako celek, neměly jasnou strukturu, volily vizuální prostředky a formu neadekvátní obsahu. Knihy jsme hodnotili komplexně a dost zásadním kritériem je „uživatelská přívětivost“, tedy dobře zvolený formát, velikost a typ písma, struktura, barva a gramáž papíru a k tomu adekvátní vazba — všechno to, co činí knihu příjemnou do ruky, takovou, že si četbou neunavíte oči, budete se v ní orientovat a bude se vám v ní dobře listovat. Většinou nebyl problém knihy vyřadit, horší bylo z úzkého výběru nominovaných zvolit oceněná místa.

Jednotlivé kategorie se hodně různí — uplatňuje porota různá kritéria pro jednotlivé nominační kategorie, nebo je hodnotící perspektiva jednotná pro všechny tituly?

Pro dobrou knihu musí platit to, co jsem zmínila, tedy že musí být utvořena jako vyvážený celek, jako funkční organismus. Další kritéria jako forma a vizuální prostředky se hodnotí v kontextu dané kategorie nebo žánru, ale musí být odpovídající — například to, co je akceptovatelné pro odbornou literaturu, by pro publikace z kategorie krásné literatury mohlo být zcela diskvalifikující.

Vyhlašování Nejkrásnějších českých knih roku 2018, foto: Jan malý

Lze v designovém řešení přihlášených knih vysledovat nějaký trend?

Soudobá produkce obecně vykazuje značnou stylovou pluralitu, objevují se nejrůznější revivaly, záměrná porušování klasických pravidel úpravy, která však z akceptovatelné hravosti a nadsázky bohužel často klesají k samoúčelnosti. Úprava přirozeně reaguje na proměny způsobu recepce textové informace — struktura členění knihy se zahušťuje na atomizované úseky, které jsou vlastní spíš obrázkovým magazínům nebo způsobu čtení digitálních informací. Řada knih pak budí dojem dezintegrované mozaiky, často vizuálně až nepříjemně opulentní. Opačný pól představují neméně hojná minimalistická řešení pracující s kontrastem volné bílé plochy a jedné či dvou barev, která se uplatňují v písmu a monochromním fotografickém doprovodu. Některé zmíněné postupy jsou už skoro klišé, ale najít mezi nimi lze dobrá i špatná řešení.

Jste historička designu, v porotě Nejkrásnějších českých knih sedíte už podruhé. Existuje něco, co by se dalo označit za typicky český přístup ke knižnímu designu?

Knižní produkce, stejně jako cokoliv jiného je dnes natolik internacionální, že by se jakékoliv specifické rysy hledaly těžko. Ilustrativní je v tomto směru prezentace národních ukázek „nejkrásnějších knih“, která je tradiční součástí Lipského knižního veletrhu. Vyplývá z ní, že snadněji by se hledal společný jmenovatel pro produkce větších kulturních či geografických celků a že jsou země, jejichž dlouholetá tradiční knižní kultura udržuje dlouhodobě vyvážený vysoký standard. Mezi takové země bezesporu patříme a v kategorii dětské knihy pak máme jen málo vážných konkurentů.

Zaslané, nominované i vítězné publikace jsou často exkluzivní knihy pro specifické publikum, od nichž se očekává výrazný, progresivní design. Které z designérských „novinek“ se v poslední době promítají i do mainstreamové produkce?

Mainstreamová produkce musí vyhovět co nejširšímu publiku, jsou na ni proto kladeny jiné nároky. Neměla by ovšem slevovat z těch elementárních, které zaručuje korektně odvedená grafická práce a odpovídající forma.