… aneb kritika kontrarevolučního realismu Jana Nováka. Dobrá životopisná kniha předpokládá autora, který dokáže být během psaní moudrý — třebas i trochu nad své všednodenní poměry. Moudrý ve smyslu kladení otázek, připouštění možností, otevírání perspektiv, uvědomování si četných kontextů, nelenivý při nahlížení za rohy a odemykání nenápadných dvířek u stropu, kam je třeba se namáhavě vyšplhat a ještě se u toho zasvinit. A že bude prostě empatický — tedy bude vidět i jinak než skrz vlastní vždy nutně hubenou zkušenost.
Umírání a mrtví jako nestárnoucí prozaická témata. Recenze románu Smrtholka Lucie Faulerové.
K pramenům poezie čili spiritualitě. Kritika básnické sbírky Adama Borziče Dějiny nitě.
„Jsem dvě věci, které nemohou být směšné: divoch a dítě,“ zní úvodní citát od Paula Gauguina v útlém románu Město světla španělského prozaika Andrése Barby. Je to replika hodná zapamatování — už jen proto, jakých významů a hloubky nabývá s každou přečtenou stranou.
Pro Moora je komiks ideální médium, kde může uplatnit svůj smysl pro syntézu stylů, žánrů, dějinných milníků i historických kuriozit. Recenze komiksu Providence od Alana Moora.
Román jako příležitost k naprosté soustředěnosti. Recenze románu V očekávání od Gunsteina Bakkeho.