recenze
26/04/2016 | recenze | Simona Barešová

Krtek nebo krysa?

Jak se ze společenského outsidera, buřiče s protikomunistickým postojem a věčného potížisty, stýkajícího se s pražskou bohémou, stane spolupracovník StB? Na to hledá odpověď příběh špionážní kariéry Karla Köchera, inteligentního a zároveň psychologicky komplikovaného agenta. Autorem knižního portrétu je reportér Respektu a Týdeníku Echo Vladimír Ševela, který na týž námět napsal i scénář k dokumentu nazvanému Rino.

19/04/2016 | recenze | Petr Nagy

Disent jako intelektuální disciplína

Normalizace a československý disent patří k tématům, která si v posledních letech rozhodně nemohou stěžovat na nezájem odborné ani laické veřejnosti. S každým novým textem pojednávajícím o Československu mezi lety 1968 a 1989 se však ukazuje, že řada otázek zůstává stále nezodpovězena, ba dokonce nebyla dosud vůbec položena.

12/04/2016 | recenze | Martin Vaněk

Krajiny neurčitosti

Na konci minulého roku vyšel s nebývalou péčí nakladatelství Akropolis drobný, ale zato hutný soubor povídek Věry Linhartové s názvem Masožravé portréty. Poprvé v českém překladu, francouzsky podruhé. Stejně jako Kunderovy francouzsky psané prózy, ani toto literární dílo nelze jednoduše — bohužel — zařadit do kontextu českého písemnictví.

05/04/2016 | recenze | Ondřej Sládek

Sesterství zářivých stínů

Umělecký rukopis Adrieny Šimotové je stejně dobře rozeznatelný jako autorský rukopis Daniely Hodrové. I když každá z nich pracovala a prosadila se v jiné umělecké oblasti, obě spojovalo hluboké přátelství, které se mimo jiné opíralo i o podobné pojetí skutečnosti.

29/03/2016 | recenze | Vladimír Stanzel

Americké Pelíšky

Z Čech až na konec světa, přesněji „za velikou louži“ do poklidného města Northampton ve státě Massachusetts v USA přesunul děj své zatím poslední knihy A nakonec Vánoce Petr Šabach.

22/03/2016 | recenze | Zdeněk A. Eminger

Jedna vzpomínková busta

Důležitým rysem totalitních režimů je kult idejí a osobností. Vyplňuje narůstající transcendentální prázdno novodobé společnosti, která si se světem minulosti přestává vědět rady. Dějiny dvacátého století jsou dějinami ismů. Nahradit dekonstruovanou víru a rozpadlou sociální strukturu společnosti (a rodiny) po nárazech obou světových válek bylo zcela nezbytné. Dávno před oběma konflikty se hledala idea, jež by se mohla stát předmětem nové víry. Hledali se ti, kteří by se stali apoštoly nového náboženství. Komunistická strana dovedla tohle prázdno zaplnit téměř dokonale, než se ukázalo (někde dřív, někde později), že sázka na toto přesvědčení byla mylná.