recenze
15/03/2016 | recenze | Radim Ošmera

Ztělesnění poetičnosti

Jaroslava Formánka jsem vždy vnímal spíše jako publicistu (Respekt, Český rozhlas) a překladatele z francouzštiny. I v prozaických knihách se tyto jeho profese výrazně odrážely. Nyní mu vyšla útlá knížka a už po první povídce jsem musel toto vnímání Formánkovy osobnosti přehodnotit.

08/03/2016 | recenze | Petr Hrtánek

Ukecaná tajemství

Svým nejnovějším románem se Miloš Urban vrací k architektonickým inspiracím, ovšem záhady a tajemství se tentokrát neskrývají ve starých sakrálních prostorech, nýbrž ve futuristické stavbě — kniha totiž vznikla jako součást mezioborového projektu (propojujícího výtvarné umění s beletrií a hudbou), jehož konceptuálním rámcem je vize budoucí zástavby zbraslavského kamenolomu, který má být vytěžen teprve během následujícího půlstoletí.

01/03/2016 | recenze | Petr Kubala

Nekončící dialogy o společném světě

Na konci minulého roku vyšla pozoruhodná kniha Vyhnáni do ráje filozofa Martina Škabrahy. Podtitul Poslední člověk Terrence Malicka naznačuje, že se jedná o interpretaci děl jednoho z nejzajímavějších amerických režisérů současnosti. Byla by velká škoda, kdyby svěže a originálně pojaté setkání filozofa a režiséra zapadlo.

23/02/2016 | recenze | Patrik Linhart

Než se staneme bezdomovci

Občas je třeba v sobě potlačit cit pro elegantní krásno, který tak rád ulpívá na povrchu, a hledat krásu ve šmantu. Útlá knížka Michala Matouška (nar. 1953), člověka mnoha řemesel, průkopníka ajťáctví v Česku a blogera, je přesně takovým dobrodružným podnikem: ohavná obálka s potiskem jakýchsi galusek a téma bezdomovectví, jež lze pojednat jako konjunkturální thriller ze dna společnosti, nebo se sladkobolností hyperaktivního sociálního pracovníka, který své okolí děsí víc než bezdík s krabicovou Poezií na zastávce.

16/02/2016 | recenze | Petra Kožušníková

Bílá stuha po Bulharsku

Od chybějící mateřské lásky je už jen kousek ke zločinu. To je poselství již druhého do češtiny přeloženého románu Matky (2015) uznávané bulharské autorky Teodory Dimovy. Že to bude temné čtení, je jasné hned od prvních stran. Kniha totiž sestává ze sedmi textů a každý z nich je drsným příběhem „nelásky“ jednoho ze spolužáků jedné „zvláštní“ třídy, kde naprostá vzornost, soulad a disciplinovanost vyučující až znepokojuje: „Jako by to byla jiná rasa žáků, jiné lidské plémě.“

09/02/2016 | recenze | Jakub Hromada

Slavnost knihy, světla a novoročního vánku

Eduardo Berti, opěvovaný argentinský autor žijící v Madridu, se českému čtenáři uvádí svým v pořadí pátým románem, za který dostal cenu Las Américas za nejlepší španělsky psaný román roku 2011 (na obalu i v upoutávkách se nepřesně uvádí jihoamerický). V jednom z rozhovorů k vydání Smyšlené země Eduardo Berti řekl, že dává přednost literatuře, která jde vstříc jazyku, nebojí se probádat nesnadno popsatelné a nepojmenované. A na tuto cestu se vydává i ve svém zatím posledním románu.